Nukleární tvrdohlavost KLDR

Podobně jako počátkem letošního roku u příležitosti slavnostní inaugurace jihokorejského prezidenta měli Severokorejci, rozhodně ne náhodou, napilno s raketovými zkouškami. Pondělní zkouška střely krátkého doletu, která dopadla do moře mezi Korejským poloostrovem a Japonskem, byla sama o sobě vcelku nevinným cvičením. Rozhodně ji nebylo možné srovnávat s testem, při kterém před pěti lety jiná severokorejská raketa s podstatně delším doletem přeletěla nad územím Japonska a teprve pak skončila v moři.

Není až tak těžké rozklíčovat, co se za severokorejskými raketovými hrátkami skrývá. Poselství Pchjongjangu, ovšem přeložené do srozumitelné řeči pro okolní svět, zní asi takto: Trváme na svém. Chceme pakt o neútočení s Američany a mezinárodní hospodářskou pomoc. Pak teprve jsme ochotni jednat, co bude dál s naším jaderným programem. Zní to jako stokrát ohraná píseň a to nikoli náhodou: Krize kolem severokorejského jaderného programu je přesně jeden rok stará. Za tu dobu se mnoho nezměnilo. Největší šance na posun slibovala srpnová šestistranná jednání v Pekingu. Ta však změnila pouze to, že monology dvou hlavních akterů krize, Spojených států a Severní Koreje, opatřila fasádou multilaterálních rozhovorů. Do role pozorovatelů odsoudila představitele Číny, Ruska, Jižní Koreje a Japonska neústupnost Severní Koreje. Ta s jednáními v širším rámci souhlasila až na naléhání Číny.

Obecně se má z to, že mají-li se rozhovory pohnout kupředu, nestane se tak bez aktivní účasti Číny. Nelze tedy určitě považovat za náhodu, že zatím největší vstřícný krok Spojených států směrem k Severní Koreji oznámil americký prezident George Bush při svém nedělním jednání s čínským prezidentem Chu Ťin-tchaem. Šéf Bílého domu z Bangkoku Severokorejcům vzkázal, že se Spojené státy nebrání tomu, co Pchjongjang požaduje - tedy písemným bezpečnostním zárukám.

Takové záruky ale podle Bushe nemohou mít podobu dvoustranného paktu o neútočení, nýbrž musí jít dohodu, na které se budou podílet všichni účastníci mnohostranných rozhovorů. Cena, kterou by měl Pchjongjang za takovou dohodu zaplatit, by byla pořád stejná: Okamžité zastavení vojenského jaderného programu a jeho následné úplné zrušení. Výzva k pokračování mnohostranných rozhovorů, která zazněla po jednáních mezi Bushem a jihokorejským prezidentem Ro Mu-hjonem, byla už jen zdůrazněním toho, co zaznělo v plné síle o den dříve.

Pozorovatelé soudí, že otázka řešení krize kolem severokorejského jaderného programu získává v Bushově zahraniční politice na důležitosti. Jedním z důvodů mohou být i varování odborníků. Podle nich Severní Korea kromě jasně demonstrativních gest - mezi které spadá i pondělní test rakety krátkého doletu - velmi intenzivně pracuje na mnohem nebezpečnějších projektech.

Odhaduje se, že severokorejský řežim by mohl mít k dispozici dostatek plutonia k výrobě dalších dvou jaderných zbraní. Jednu nebo dvě jaderné zbraně Severní Korea vlastní už od počátku 90-tých let. Další protahování krize zjevně ničemu neprospívá, protože Severokorejci jsou ochotni jít až do krajnosti. Plutonia se sice nenají, jak jim vzkázal šéf americké diplomacie Colin Powell, ale čas je, jak se zdá, až tolik netíží.