Nový občanský zákoník: Druhá šance pro lidi zbavené svéprávnosti

6. prosinec 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Duševně nemocná žena

Nový občanský zákoník posiluje práva duševně nemocných osob. Nově bude totiž složitější člověka úplně svéprávnosti zbavit, a pokud to bude nutné, tak maximálně na tři roky. Po jejich uplynutí musí soud znovu posoudit stav člověka.

Nejen podle něj bude nová zákonná úprava více chránit nemocné lidi. „Novinkou jsou tzv. podpůrná opatření, která třeba umožní dohodnout si podporu nebo zastoupení členem domácnosti. Jeho způsobilost půjde v nezbytných případech omezit, ale už ho nepůjde způsobilosti zbavit v plném rozsahu,“ dodává František Korbel.


Zaostřeno na občanský zákoník – analyzujeme hlavní změny, které platí od roku 2014.

„Je to krok správným směrem, protože ono zbavení svéprávnosti je absolutní výrok. Neměli by se už stávat případy, kdy už člověka nikdo neposoudí a jeho stav se za čas zlepší,“ říká právník Psychiatrické nemocnice Bohnice Tomáš Němeček. Nový občanský zákoník by tak měl napravit dosavadní praxi, kdy stále stoupá počet lidí, kteří měli omezenou svéprávnost. Za to Česko kritizovaly mnohé neziskové organizace i Evropský soud pro lidská práva.

Čtěte také


Šup s ním do ústavu

Možnost odebrat svéprávnost duševně nemocné osobě je známá už ze starověku. Chránit měla postiženého před zneužitím. Člověk nemůže bez občanského průkazu podepsat nevýhodné smlouvy nebo přijít o majetek. O jeho finance se stará opatrovník. Jenže ne vždy je takový stav ideální a mnohdy někteří nemocní pacienti přicházejí o veškerá osobní práva, aniž by to bylo nutné.

Jedním z případů, kdy člověk bojoval o svoje práva, byl v minulosti i příběh Jaroslava Červenky z Prahy. Soud ho zbavil svéprávnosti a jako veřejného opatrovníka mu určil městskou část. Jednoho dne ho jedna z úřednic proti jeho vůli a prý pod záminkou rehabilitace odvezla do domova se zvláštním režimem, kde se léčí nemohoucí a těžce nemocní lidé. „Tam jsou lidi s těžkým psychickým postižením. Byl jsem zavřenej jak zvíře,“ popisoval Jaroslav Červenka. Stačil jeden podpis opatrovnice a starší muž se nemohl vrátit zpět do Prahy. V domově pak proti své vůli strávil více než sedm měsíců.

Duševně nemocný muž

Pan Červenka se u policie ani soudů pomoci nedovolal. Prvního zastání se tak dočkal až u ombudsmana. Podle něj bylo umístění do ústavu zásahem do práva svobody pobytu a pohybu, který zaručuje Listina základních práv a svobod. Soud podle ombudsmana měl posoudit důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistit i názor opatrovaného člověka. Jaroslav Červenka ale tvrdil, že se ho nikdo na názor neptal.

Případem se proto zabývala Liga lidských práv a jejich právnička Barbora Rittichová. „Smlouvu o tom, že v tomto domově mu budou poskytovány sociální služby, podepsal jeho opatrovník, ale bez souhlasu pana Červenky. Pro něj to znamenalo, že byl v tomto domově na neurčito, navíc pravidla tohoto zařízení neumožňovala klientům opustit areál zařízení,“ popisuje Barbora Rittichová.

Sociální odbor příslušné městské části celou situaci tehdy vysvětloval tím, že o veškerých opatřeních rozhodl opatrovnický soud. Panu Červenkovi se s Ligou lidských práv nakonec podařilo docílit toho, aby mu opatrovníka dělal jeho dobrý kamarád. A stále bojuje o to, aby mu byla navrácena svéprávnost.


Šance na svá práva

Pomoci mu může i nový občanský zákoník. Ten totiž posiluje práva duševně nemocných. Nebude už možné člověka zcela zbavit způsobilosti k právním úkonům, vysvětluje Karel Eliáš, tvůrce nového občanského zákoníku a právník z Ústavu státu a práva Akademie věd. „Je možné pouze omezení ve svéprávnosti a nikdy není možné člověka zbavit možnosti vyřizovat si sám každodenní záležitosti běžného života. Podle dosavadní úpravy si člověk zbavený svéprávnosti nemůže vlastně ani koupit rohlík v samoobsluze,“ vysvětluje profesor Eliáš, podle kterého není dnes cesta ke zbavení svéprávnosti složitá.

Opatrovníkem by měla být osoba blízká, nejlépe někdo z příbuzných. Pokud to není možné, tak tuto funkci přebírá veřejný opatrovník, tedy obec nebo městská část. Soud by měl respektovat výběr nemocného člověka, dodává profesor Karel Eliáš. „Nově bude muset soud při stanovování opatrovníku přihlédnout k přání a názory onoho postiženého člověka.“

S tím souvisí i další novinka v občanském zákoníku, a tou je předběžné prohlášení v případě nemoci. Lidé, kterým se zhoršuje zdravotní stav a jejich duševní schopnosti, mohou sepsat přání, jak chtějí, aby s ním okolí zacházelo. „Může ještě v době, kdy má duševní sílu, stanovit v onom předběžném prohlášení správu jeho záležitostí, například vystěhování apod. A také může projevit přání, kdo bude jeho opatrovníkem,“ říká profesor Eliáš

Pomoc

Člověk může do svého prohlášení napsat prakticky cokoliv, ale nemělo by se to dostat do rozporu s dalšími normami v oblasti zdravotnictví, podotýká právník Ondřej Dostál z Platformy zdravotních pojištěnců. „Toto už je poměrně přísně upraveno v zákoně o zdravotnických službách. Tady je nutné ještě dořešit, zda bude mít přednost nový Občanský zákoník. To bude muset rozhodnout soud.“

Jako příklad Ondřej Dostál uvádí situaci, kdy člověk přežívá už jen s pomocí podpůrných přístrojů a jeho stav se jen zhoršuje. Člověk by totiž v předběžném prohlášení mohl napsat, že chce v takovém případě odpojit od přístrojů a tedy zemřít. „Není možné si dopředu přát žádné zákroky, které by vedli k ukončení života. Aktivní odpojení od přístrojů se už do tohoto výkladu pravděpodobně nevejde.“


Soud do tří let nebo svoboda

Odborníci se shodují, že posílení práv nemocných a postižených lidí je potřebné a občanský zákoník svéprávnost a svobodu člověka více chrání. Od prvního ledna proto budou muset soudy znovu přezkoumat téměř třicet tisíc případů lidí, kteří jsou omezeni na svých právech. Podle prezidenta Soudcovské unie Tomáše Lichovníka na to mají soudci tři roky.

„U každého případu musí být znovu rozhodnuto a stanoven rozsah omezení svéprávnosti, což si vyžádá složité dokazování.“ Soudci by měli také podrobněji posuzovat a zkoumat, jestli člověk musí být doopravdy omezen ve svéprávnosti. „Vývoj té soudní praxe ukáže, zda budeme potřebovat další posudky nebo bude stačit jen jeden,“ vysvětluje Tomáš Lichovník.

„Od prvního ledna zřizujeme v nemocnici soudní místnost, kam budou postupně klienti přiváděni, a mohl sám soudce během jednacího dne vidět. Bude to velká zátěž hlavně pro soudy a uvidíme, zda to stihnou,“ popisuje přípravy právník Psychiatrické nemocnice Bohnice Tomáš Němeček, který upozorňuje, že pokud soudy nestihnou případ do tří let, tak občan získá zpět plnou svéprávnost automaticky.

Duševně nemocná žena

Nový občanský zákoník zároveň posiluje další služby, které budou lidé jen částečně zbavení svéprávnosti potřebovat. „Jednou z cest je komunitní péče, která zachová lidem běžný způsob života a funguje formou asistence. Klient ale může zůstat v blízkosti své rodiny,“ říká Milan Šveřepa, ředitel projektu Podpora transformace sociálních služeb. Podle něj nový Občanský zákoník usnadňuje vznik organizací specializovaných na zajišťování veřejného opatrovnictví.

autor: pbe
Spustit audio