Nový lustrační zákon vyvolal v Polsku rozruch
"Raději to tady nechali být. Domluvili se na tom v devětaosmdesátém u "Kulatého stolu." To byla reakce jednoho polského kolegy na otázku, jak v zemi probíhají lustrace. Bylo to v roce 1998 a já jsem dostal úkol v příspěvku pro rozhlas srovnat, jak se lustrace v Polsku liší od těch našich.
Na rozdíl od České republiky nevydávalo potvrzení o spolupráci ministerstvo vnitra. Osoby podléhající podobnému procesu, kterých bylo asi 27 000, předkládaly tzv. lustrační prohlášení, které si samy připravily. Pokud v takovém prohlášení přiznaly, že s polskými obdobami naší STB spolupracovaly, neznamenalo to automaticky, že by funkci nemohly nadále vykonávat. Restrikce podobného typu platily pouze tehdy, když někdo přiznání zpochybnil a dalším šetřením se prokázalo, že lustrovaná osoba konfidentství zatajila.
Zatímco dosud byly lustrace v Polsku považovány za v podstatě mírné, nový zákon záležitosti dává úplně nový rozměr. Podle odhadů bude muset lustrací projít až 700 000 osob. Včetně těch které tak už učinily podle zákona starého.
Zákon se týká jako doposud poslanců parlamentu, ministrů a vládní administrativy. Přibývají k nim poslanci místních samospráv, vedení podniků, kde má alespoň 50 procent stát, soudci a obhájci, ředitelé škol, včetně soukromých a to i na úrovní základních. Dále pracovníci výzkumných ústavů a v neposlední řadě médií. Lustrační prohlášení musí poskytnout jak majitelé sdělovacích prostředků, tak jejich vedení, ale i jednotliví novináři. Bez ohledu na to, zda spolupracují s veřejnoprávními, nebo soukromými médii.
Právě mezi nimi se zdvihla největší vlna diskuzí. Skupina předních polských novinářů širokých politických názorů podala proti novému zákonu stížnost u polského Ústavního soudu. Novela zákona je podle nich ponižující a týká se svobody slova a sdělovacích prostředků. To by podle nich mohlo dokonce pošpinit obraz Polska v zahraničí. Žurnalisté se snaží zjistit, jak se požadavkům zákona vyhnout. Někteří z nich už dokonce předem řekli, že se lustracím nepodrobí. Do sporu s novým nařízením se dokonce dostali i bývalí antikomunisté, kteří ale nyní stojí v opozici proti současné vládě bratrů Kaczyňských a jejich strany Právo a spravedlnost. Navzdory tomu, že zákon vstupuje v platnost až dnes, v polském rozhlase už počátkem týdne dostaly výpověď téměř tři stovky zaměstnanců, kteří v tam pracovali před pádem komunismu a zatím lustrační osvědčení nepodali. Odpůrci lustrací to označili za čistku.
Novela předpisů, která byla schválena loni v listopadu není překvapením. Bratři Kaczyňští prosazení podobného zákona slibovali voličům i před předloňskými parlamentními volbami. Byla to součást procesu, který sami nazvali budování čtvrté republiky a skoncování s dědictvím té třetí. Tak je označováno období od rozhovorů u takzvaného Kulatého stolu v roce 1989 až do předloňského roku, kdy se k moci dostali právě bratři Kaczyňští. V dalším období se připravuje zákon, který zbaví bývalé příslušníky SB vysokých penzí, které jako někdejší policisté dodnes pobírají. To se nyní dává do ostrého protikladu s penzemi řadových občanů. Několikanásobně nižšími, často zajišťujícími spíše živoření.
Lustrační prohlášení mají od svých interních pracovníků, ale v případě médií i externistů, kteří přispívají, zaměstnavatelé, stejně jako v případech ostatních lustrovaných kategorií. Osoby podléhající zákonu mají měsíc na to, aby prohlášení poskytly zaměstnavatelům. Stejně jako v zákoně starém platí, že pokud zkoumaný spolupráci se Státní bezpečností přizná, záleží na tom, zda v práci zůstane na zaměstnavateli.
Problém nastává v okamžiku, kdy někdo svou spolupráci zatají. V takovém případě je podezřelý z v uvozovkách lustračního lhářství. Tehdy začně oprávnění podobného podezření zkoumat Institut národní paměti. Úřad, jehož činnost lze přirovnat k práci našeho Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu. I když ten polský má mnohem širší pravomoci.
Na to, zda se zostřenější lustrační zákon definitivně prosadí bude třeba počkat na výrok Ústavního soudu, který jej nakonec může označit za neplatný.
A na závěr k novinářům. Vedení médií většinou tvrdí, že lustraci, pokud nebude zákon zrušen, bude zatím po svých spolupracovnících zatím vyžadovat. Pokud se žurnalistům nepodaří za pomoci právníků nalézt cestičku, jak předpis obejít. V souladu s právem samozřejmě.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka