Nový lék na roztroušenou sklerózu? Pomoci můžou geny kopytníků z Tibetu

Nedostatek kyslíku ve vysokých nadmořských výškách ničí myelin, obal nervových vláken. Proti takovému riziku uvedený gen chrání tibetské antilopy, příbuzné koz, ovcí nebo kamzíků. Žijí na Tibetské náhorní plošině ve výšce kolem 4,5 kilometrů nad mořem.

Pokusné myši s touto mutací se lépe učily plnit úkoly vědců, zlepšila se jim paměť a měly víc myelinu, který jim lépe regeneroval. Studie je potenciálně zajímavá pro medicínu, podobný problém totiž řeší pacienti s roztroušenou sklerózou nebo vaskulární demencí.

„Došlo k náhradě jedné jediné aminokyseliny. Změníme písmenko a máme úplně jinou funkční dráhu,“ upozorňuje čerstvý absolvent bioinformatiky Tomáš Jelínek, který míří bádat na prestižní vědecké pracoviště IMPRS-ML do Mnichova. Připomíná, že aminokyselin je v daném proteinu kolem pěti stovek.

Zoologové Pavla Hejcmanová a Pavel Stopka, student bioinformatiky Tomáš Jelínek a moderátorka Martina Mašková|foto:Martina Mašková, Český rozhlas Plus

Gen odolnosti

Někteří lidé takto zmutovaný gen odolnosti vůči hypoxii, tedy nadbytku kyslíku, rovněž mají, a to od denisovanů, kteří s námi žili z evolučního hlediska poměrně nedávno, před pár desítkami tisíc let.

Čtěte také

Budoucí lék na nejhůř léčitelné alergie? Vyměnit jejich klíč k bílým krvinkám za jiný

„Měli větší zastoupení v Nepálu, Číně i Tibetu než ve zbytku světové populace,“ upozorňuje zoolog se zkušeností z Oxfordu Pavel Stopka. Geny denisovanů tvoří v našem genomu řádově několik procent, podobně jako ty od neandrtálců.

Jiná mutace téhož genu zajišťuje některým obyvatelům Indonésie vydržet při potápění delší i několik minut pod vodou. Minimálně jeden člověk s mutací, kterou nejspíš nepotřebuje využít, dnes prokazatelně žije. Není to žádný tibetský šerpa, ale Evropan.

Jediné písmenko

Přeměnou vitamínu A vznikají retinoidy, důležité mimo jiné pro vývoj spermií, vajíček nebo pro růst zubů. „Jsou to takoví stavbyvedoucí, kteří pak zapínají a vypínají transkripční faktory,“ říká Stopka. Tyto faktory ovlivňují, co s buňkami bude, jak se budou dál dělit.

Badatelé upozorňují, že léky na podobné bázi, dehydroertinoly se používají na dermatitidu. Otevírají kožní kanály a jiným aktivním látkám, jako je hydorkortizon umožňují pronikat do poškozených tkání. Retinol byl popsán už v roce 1903.

„Někdo se může divit, proč zkoumáme nějaké antilopy nebo třeba ještěrky, přitom právě z nich máme ozempic, který nyní užívat podstatná část populace,“ dodává jiný příklad Tomáš Jelínek.

Můžou tibetské antilopy prospět medicíně? Poznají chobotnice sebe sama v zrcadle? Jak se organizují  čichové buňky savců? Poslechněte si celou Laboratoř. Moderuje Martina Mašková. Debatují zoologové Pavla Hejcmanová, Pavel Stopka a student bioinformatiky Tomáš Jelínek.