Nový hrad u Kunratic: Jeden smutný příběh za druhým

2. prosinec 2012
Nový hrad je připravený na zimu

Na počátku vyprávění byl jen zmar. Památka, která rok za rokem mizela z povrchu země bez jakékoliv naděje na záchranu. Ta přichází minutu po dvanácté.

Příběh Nového hradu u Kunratic je skutečně vyprávěním, kde do 20. století nenajdete ani špetku naděje. V dalším století sice několikrát zazáří jako jiskřička, ale nikdy nevydrží. Teprve rok 2012 přináší první faktické změny, které mají památce pomoci. V příběhu dlouhém 600 let je rozepisována nová kapitola.

Mapa areálu

Neradostných osudů památky si všiml také August Sedláček v knize Hrady, zámky a tvrze království Českého: Staroslavné sídlo královské, když Vácslav IV. dokončil běh života svého žalostným způsobem, na ten čas ukazuje málo pamětihodného. V první polovici devatenáctého století vnitřní rozdělení tak bylo patrné, protože aspoň základní zdi z ustavičného bourání a odvážení staviva zbyly. Potom otevřeny tu lomy, poněvadž se ze zdejší skály dělaly dobré brousky. Tím hodný kus hradiště rozkopán." K poničení památky se August Sedláček vyjádřil i v samotném úvodu při popisu cesty k hradu: Od Kunratic vine se potok Kunratický klikatým během pod Kunratickým lesem a spěchá pak rovným směrem k ústí Braníka. Údolí, kudy se pod Kunraticemi vine, se stráněmi skalnatými, strmými doubravami na nich a olšinami při potoce patří k nejkrásnějším krajinkám u Prahy. Nevelký kus pod Kunraticemi obtéká potok vysoký ostroh, na němž stával Nový hrad, bývalé královské sídlo, nyní zřícenina, bohužel již rozrytá a vylámaná. Kdo chce místo to spatřiti a tím přírodní krásy okusiti, tomu se hodí dobře vystoupiti z Krčského nádraží a dáti se podle potoka až k patě hradiště a k místu, kde jest přes potok můstek, poněvadž se odtud klikatou, avšak strmou cestou na památné hradiště dostane.

Historie v kostce
Příběh Nového hradu se začal psát v roce 1409, kdy Václav IV. získal pozemky, na kterých v letech 1411 – 1412 nechává novoměstskou hutí postavit své soukromé sídlo. Slovy Augusta Sedláčka: „Vácslav přikročil k stavbě Nového hradu, jak nazýván byl v královské kanceláři. Zdá se, že stavba začala léta 1411. Ředitelem stavby byl Hertvin, kameníkem Kříž a jim k ruce přidán Blažej, jako písař počtův. Dne dvacátého června zavázali se Řehoř zedník a Mařík Odrole bratří, že vylámou před Novým hradem příkop zhloubi 15 loktů a zšíři 30 loktů na místě jim ukázaném a s prací brzo začnou a v ní neustanou. Za tu práci slíbeno jim 150 kop, totiž deset kop hned a po žních každý týden dvě kopy. Vylámaného kamene použito ke stavbě, v níž pokračováno léta 1412." Písemné prameny popisují stavbu neobvykle detailně a velmi přesné zprávy máme i o jeho krátké existenci trvající pouhých 10 let. Prof. Tomáš Durdík hovořil o tzv. kalibračním hradu, protože nálezy z této lokality lze velmi přesně časově určit a tak mohou pomoci zpřesnit nálezy i z jiných míst.

Nálezy z archeologického výzkumu tábora obléhatelů v 50. letech 20. století

Sám hrad působí jako místo doslova prokleté. Václav IV. zde hledal klid, ale 16. srpna 1419 zde nalezl svou smrt. Jeho bratr Zikmund zde umístil svou posádku, ale ta nedokázala na přelomu let 1420 – 1421 čelit obléhání husitů, po kterých na ostrohu dodnes zůstaly zbytky jejich tábora. Hrad byl vypleněn a vypálen, ale přesto ještě v časech Aloise Jiráska zde stály zdi do výše třetího patra, jak popsal také v románu F.L.Věk. Ovšem ani doba romantismu hradu štěstí nepřinesla, protože davy turistů plašily majiteli pozemků zvěř a tak hrad nechal srovnat se zemí. Stalo se tak v roce 1881. Tím ovšem smutné zprávy nekončí. Dalším zásahem, který citelně zkrátil existenci památky byl lom postupně proměňující dispozice místa.

V roce 2009 byl areál hradu zarostlý s několika ohništi

První jiskřičkou naděje se stal závěr 20. let, kdy Praha pozemek koupila a byl zde zahájen archeologický výzkum. Bohužel finanční krize nedovolila jeho ukončení a v roce 1945 jsme přišli o jeho výsledky uložené na Staroměstské radnici. Jedinou dochovanou památkou na dávný luxus soukromého sídla českého krále Václava IV. zůstávají zbytky krbové římsy, která je vystavena v Lapidáriu Národního muzea v Praze v Holešovicích. V 50. letech probíhal tříměsíční výzkum přilehlého obléhacího tábora, ale ani ten nebyl nikdy dokončen. Navíc se v té době už areálem běhala Velká Kunratická, která ani jedné z památek k delšímu životu nepomohla. Dílo zkázy vykonali také vandalové, zvláště cyklisté, kteří si překopávali areál tábora a vyráběli tak ještě „náročnější“ trasy. Takovou minulost znal také prof. Tomáš Durdík, který hrad sledoval několik desetiletí.

Jediné důkazy luxusu Nového hradu u Kunratic z Lapidára Národního muzea

Naděje, kterou v seriálu nenajdete
Novému hradu u Kunratic a přilehlému obléhacímu táboru jsme se ve vysílání Leonarda věnovali mnohokrát. Poprvé v seriálu historického magazínu Zrcadlo, který doprovázel článek Jeden smutný příběh za druhým. V dokumentu Hrady mlčí o pomoc jsme kromě historie zmapovali navíc i tehdejší beznaděj v podobě nezájmu ze strany těch, kteří hrad a tábor měli chránit. V listopadu roku 2009 se poprvé v dějinách objevily v areálu tábora informační tabule, jak jsme popsali v článku Husité znovu získávají tvář. Po roce následoval dokument Hra o hrad s nadějí, která byla charakterizována projektem záchrany. V lednu 2011 dění kolem hradu usnulo, ale Dohoda ztracená v plamenech upozornila na významná výročí, která byla s areálem spojena. V dějinách hradu i tábora, které byly v roce 1958 zařazeny mezi kulturní památky, se jako nejvýznamnější jeví rok 2012, kdy byl obnoven a navíc zpřesněn projekt obnovy. Mnohé napověděl web Leonarda v článku Výzkum s jedním střepem. Další události shrneme v dokumentu s premiérou 24.12. 2012 od 10 hodin.

Nový hrad je připravený na zimu
Spustit audio
autor: Adriana Krobová