Novinářská senzace roku 1968: pražští novináři ve Svobodné Evropě

Jiří Kovtun jako redaktor Svobodné Evropy
Jiří Kovtun jako redaktor Svobodné Evropy
0:00
/
0:00

Léto roku 1968 přineslo v Československu nebývalý závan svobody do sdělovacích prostředků. Otevřeně se psalo zejména o chybách uplynulých dvaceti let. I tak ale zůstávaly jistoty, o kterých se nepochybovalo: vítězný únor byl vítězný a přátelství se Sovětským svazem na věčné časy.

Jedním z dogmat, která neměla být vystavena pochybnostem, bylo konstatování, že mezi největší nepřátele socialistického Československa patří ideologické diverzní centrály v západní Evropě – a na prvním místě mnichovská rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa. Jenže právě tohle se novináři pokusili v létě roku 1968 zpochybnit.

Několik pražských žurnalistů se sebralo a odjelo do Mnichova, aby si popovídali s redaktory Svobodné Evropy o jejich práci. Jako první dorazili do Mnichova dva novináři z armádního časopisu Obrana lidu, Roman Cílek a Jiří Fabšic. Výsledkem jejich práce byl článek, který vyšel 20. července 1968 s titulkem V Oettingenstrasse se mluví o dialogu a podtitulkem První dva českoslovenští publicisté, kteří prošli branou Svobodné Evropy, hlásí.

Radikální Student

Samuel Belluš – Svobodná Evropa v těžkých časech

Samuel Belluš, Jozef Lettrich a Ján Ševčík

Samuel Belluš nepatří mezi známé postavy československých dějin. Přesto si tento slovenský demokrat a stoupenec česko-slovenské vzájemnosti zaslouží připomenutí.

Ve středu 24. července 1968 pak vyšel v časopisu Student rozsáhlý článek s titulkem Hovory v Anglické zahradě. Student v roce 1968 radikálností svých článků výrazně „předjížděl“ i legendární týdeník Reportér a neméně legendární Literární listy. Asi právem byl označován za „progresivní“.

Pět jeho redaktorů (Alexej Kusák, Petr Feldstein, Miloš Beneš, Tomáš Pěkný a fotograf Petr Hodan) si ve studiu Svobodné Evropy povídalo s tehdy už bývalým ředitelem Juliem Firtem, ředitelem Jaroslavem Pecháčkem, jeho slovenským zástupcem Samuelem Bellušem a redaktory Jaroslavem Dreslerem, Jiřím Kovtunem a Antonínem Kratochvilem.

V časopisu Student vyšel jen zlomek rozhovoru, který vedli; je štěstím, že podstatná část debaty se dochovala ve zvukovém záznamu, který si Svobodná Evropa pořídila a dnes je uložen v Národním muzeu a archivu Českého rozhlasu.

Negativní reakce

Pražští novináři se předvedli jako profesionálové a ptali se na vše. Nevynechali ani takzvanou „balonovou akci Svobodné Evropy“ (rozšiřování tištěných letáků z Bavorska prostřednictvím balonů, z nichž jeden způsobil v Československu havárii letadla) nebo údajné vysílání tajných šifer pro západní špiony v Československu v první polovině padesátých let v pořadu Vzkazy domovu.

Pro velkou část občanů bylo pražské jaro příležitostí cítit se ve vlastní zemi svobodněji, říká historik Tomek

Historik Prokop Tomek

Konec 60. let a zejména samotné jaro roku 1968 přineslo mimo jiné významné uvolnění cenzury. Začalo vycházet i několik nových periodik. Okupace a následná normalizace znamenala prakticky konec svobodné žurnalistiky. Co mohou tehdejší časopisy vypovědět o tom, co si vlastně lidé slibovali od obrodného procesu?

Složitě museli pracovníci Svobodné Evropy vysvětlovat, proč jejich stanice sídlí v Mnichově, který měl v českých dějinách tak neblahé jméno. Citlivého místa se pak pražští novináři dotkli ve chvíli, kdy se svých mnichovských kolegů ptali na možný návrat do Československa.

Rozsáhlý materiál uveřejněný ve Studentu vyvolal bouřlivé – a vesměs negativní – ohlasy. Téměř okamžitě reagovalo Rudé právo článkem Trapné rozhovory v Anglické zahradě. Negativních reakcí bylo tolik, že se redakce Studenta rozhodla nezveřejnit pokračování připraveného materiálu o Svobodné Evropě a vrátit se k tématu později.

Na to už nedošlo: do měsíce nebyl žádný časopis Student, tanky drtily těch pár svobod, které přineslo pražské jaro – a ze Svobodné Evropy se opět stával nepřítel číslo jedna. Ukázky z unikátního záznamu rozhovoru pražských novinářů s pracovníky Rádia Svobodná Evropa si můžete poslechnout v pořadu Archiv Plus.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související