Nová tvář londýnské Wallacovy sbírky

20. září 2014

Wallacova sbírka je londýnské muzeum s proslulým pokladem výtvarného umění zahrnujícím dobu mezi 15. a 19. stoletím. Deník Daily Telegraph připomíná, že jeho součástí je kolekce francouzských obrazů, nábytku, zbraní a porcelánu z 18. století a také řada obrazů starých mistrů.

Bez ohledu na to, zda sem přijdete poprvé nebo tam jako uměnímilovný Londýňan chodíte celý život, zdejší návštěva vás nikdy nenechá chladným. I když víte, co tu všechno je, vždycky vás čeká nějaké překvapení.

Sir Richard Wallace přistavěl mezi lety 1872 a 1875 k domu markýzy z Hertfordu z 18. století monumentální místnost, určenou výhradně k vystavení sbírky starých mistrů, kterou vytvořil jeho otec. Výstavní síně v přízemí a v prvním patře mají sice spíše domácí měřítko, ale jakmile vstoupíte do Velké galerie, opustíte velký skvělý dům a ocitnete se v paláci.

A není to jen proto, že než přijdete do Velké galerie, nejsou v každém sále jen obrazy strhující krásy. Je tu Thomas Gainsborough a jeho Paní Robinsonová jako Perdita a sbírka nizozemských obrazů, která zaostává jen za londýnskou Národní galerií. Ale Velká Galerie Wallacovy sbírky je něco jiného. Není vyhrazena pro nejkrásnější nebo nejlíbivější obrazy ve sbírce, ale pro ty, jejichž velikost nebo téma mají nepostižitelnou příchuť monumentality.

Čtěte také

Je tu Poussinův Tanec k hudbě času, Tizianův Perseus a Andromeda, Smějící se kavalír od Franse Halse, Rubensova Krajina s duhou, říční krajina s Apollónem a Kumskou Sibylou od Salvatora Rosy a král Jiří IV., kterého namaloval Thomas Lawrence. A to je jen částečný seznam, pouhý drobek, jen ochutnávka nekonečných požitků. Najdete tu i dvě Van Dyckovy velmi jemné podobizny v životní velikosti, Zvěstování od Phillippa de Champaigne a Velázquezovu tajemnou Dámu s vějířem.

Během posledních dvou let byla Velká galerie zavřena kvůli renovaci, a tak když recenzent listu Daily Telegraph dostal nabídku, že si ji může prohlédnout ještě před pátečním otevřením pro veřejnost, moc nepřemýšlel. Galerie nyní nese jméno významného sběratele a mecenáše Simona Sainsburyho, a vyhlíží dvakrát tak velká a dvakrát tak velkolepá jako předtím. Náklady na velmi drahou přestavbu pokryl Rodinný památkový fond rodiny Sainsbury. Díky její velkorysosti se nyní může Wallacova sbírka honosit nejkrásnější výstavní síní v Londýně.

Logo

Renovace byla tak důkladná, že stojí za to se ptát, proč tak dobře působí. Změna, které si každý hned povšimne, je zaoblený strop, který dosahuje téměř původní výšky a zdobí ho působivé štukování se zlatými lístky. Nové stropní světlíky, které v době Richarda Wallace zabíraly téměř plnou délku místnosti, opět přivádějí přirozené světlo a doplňují nové LED zářiče, které jsou vůči obrazům teplejší, měkčí a laskavější.

Ale ani tyto dramatické změny vám úplně nevysvětlí, proč vystavené obrazy a nábytek vypadají mnohem lépe než kdykoli předtím. Je to stěnou, která je pokryta karmínovým hedvábím? Bylo utkáno v Lyonu a opakuje se na něm vzor stylizovaných listů granátového jablka a akantového listu. Hedvábí má temnější a plnější odstín červeně než dříve. Ale červená barva se tradičně používala jako pozadí pro obrazy starých mistrů přinejmenším od 19. století, takže recenzent deníku Daily Telegraph stále nevěděl, proč měl pocit, že vidí obrazy, které zná celý život, poprvé.

Změnu způsobila nová úzká římsa na zdi, bránicí poškození zdi nábytkem, a dřevěné obložení dolní části stěn. Předtím sahalo červené pokrytí zdí od ozdobné římsy až téměř k podlaze. To znamenalo, že obrazy musely být zavěšeny tak, aby spodní okraje rámů, které byly úplně dole, byly ve stejné výšce. Pokud byste tuto pomyslnou spodní linii nevytvořili, obrazy by působily, jako by byly jen neuspořádaně rozesety po stěnách. A kdyby váš zrak přelétal od jednoho k druhému, brzy byste se unavili.

Čtěte také

Nyní vytváří rovnou spodní linii úzká pozlacená římsa, která běží podél všech čtyř stěn. Vzniká tak něco jako vizuální kotva, která udrží obrazy nad ní na místě, a kurátoři je mohou zavěsit do jakékoli výšky, která jim připadá nejvhodnější. To jim zase umožňuje vytvořit dekorativní vzorce, určené výhradně estetickými měřítky. Kurátoři mohou dát některé obrazy do párů nebo je umístit jako kontrastní protiklady, ale v každém případě je řídícím principem každého zavěšení obrazu celkový vyvážený vzhled a harmonie.

Smyslem dřevěného obložení spodní části stěn není jen barevný kontrast. Díky němu si uvědomíte vynikající kvalitu vyřezávaného a zlaceného francouzského a italského nábytku, stojícího u všech stěn výstavní síně. Mistrovské zpracování překrásných truhlic, křesel a komod od nejlepších nábytkářů 17. a 18. století před renovací poněkud zanikalo v záplavě karmínové červeně. Nyní, když jsou vystaveny na světlém pozadí dřevěného obkladu, je jejich umělecká hodnota nepřehlédnutelná.

Logo

Výtvarného recenzenta deníku Daily Telegraph často napadalo, že je nefér, když na závěr hry, opery nebo koncertu děkuje obecenstvo hudebníkům, zpěvákům a dirigentům potleskem. Ale v muzeích a galeriích někdy pracují architekti, návrháři, odborníci na osvětlení a ředitelé na složitých projektech celá léta a nakonec o nich není v tisku ani zmínka.

A tak si aspoň malou poklonu zaslouží architekt John O’Connell, poradce pro osvětlení Mark Sutton Vane kurátorka Lucy Davisová, bývalá ředitelka sbírky paní Rosalind Savillová, její nástupce Christoph Vogtherr a všichni ostatní, kteří se na skvělém výkonu podíleli. Londýnská Wallacova sbírka je otevřena každý den a vstup je volný.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Jan Černý
Spustit audio