Nová rakouská ministryně vnitra slibuje "lidštější" azylovou politiku

Faktem totiž je, že počet žadatelů o azyl se v Rakousku za posledních pět let výrazně snížil, po vstupu čtyř sousedních zemí do Evropské unie, tzn. ČR, Slovenska, Maďarska a Slovinska, klesl dokonce o další třetinu. Stejně tak pravidelně každým rokem klesají i kvóty stanovené vídeňskou vládou, které umožňují tzv. "řízenou migraci". Pokud pro rok 2004 rezervovala vláda za účelem usadit se v Rakousku z jiných, než humanitárních důvodů, místa pro celkem 8050 žadatelů, pro příští rok se kvóta sníží na 7500 míst. Není třeba dodávat, že Rakousko přitom trpí stejným problémem, jako většina ostatních evropských států, a to sice stárnoucí populací a s tím souvisejícími problémy s budoucím financováním sociálních a důchodových systémů.

Hlavním důvodem, proč má cizinecká a azylová problematika v rakouské politice stále tak významné místo, je prostý. Už mnoho let právě v této záležitosti funguje nepsaná, ale přesto velmi spolehlivá koalice mezi nejvlivnějším rakouským médiem, bulvárním deníkem Neue Kronenzeitung a stranou Svobodných. Právě Svobodní vděčí tomuto tématu za svůj velký politický vzestup, a to když jim v 90.letech předsedal populista Jörg Haider. V pojetí tohoto mediálně-politického tandemu, který nepřestal fungovat ani poté, co Svobodní před čtyřmi lety oficiální odložili opoziční háv a vstoupili jako menší koaliční partner do vlády vedené konzervativcem Wolfgangem Schüsselem, jsou slova "cizinec" a "žadatel o azyl" synonymními výrazy.

Nejčastějšími cíly bulváru a rakouských populistů bývají kromě samotných žadatelů o azyl, zejména příslušní ministři vnitra, do jejichž působnosti celá problematika patří. Na stranické příslušnosti jednotlivých ministrů přitom nezáleží, a tak není divu, že jejich politická životnost bývá vzhledem k soustavnému bubnování jejich protivníků relativně nízká. Poslední ministr vnitra, 48letý lidovecký politik Ernst Strasser vydržel ve funkci víc jak čtyři roky, před necelými dvěma týdny ale nečekaně rezignoval. Strasser důvody, které ho k tomu vedly nikdy blíže nespecifikoval, ale faktem je, že to byla právě azylová problematika, která ho doprovázela po celé jeho pětileté působení téměř na každém kroku.

Nejinak tomu bude i u jeho nástupkyně Liese Prokopové, která byla rakouským prezidentem Heinzem Fischerem jmenována ve středu. Dnes 63letá lidovecká politička byla až dosud víc jak dvacet let členkou zemské vlády v Dolním Rakousku, kde měla většinou na starosti sociální záležitosti. Není také bez zajímavosti, že před svou politickou kariérou byla velmi úspěšnou sportovkyní, když vyhrála mimo jiné stříbrnou medaili v pětiboji na olympijských hrách v Mexiku v roce 1968 a nějakou dobu držela ve stejné disciplíně i světový rekord.

Nyní stojí před novou ministryní celá řada úkolů, přičemž jedno z prvních míst zaujímá právě vypracování nového azylového zákona. Některé významné pasáže toho dosud platného, který pocházel ještě z dílny bývalého ministra Strassera a jenž vešel - v souvislosti s rozšířením Evropské unie - v platnost v květnu letošního roku, byl totiž začátkem října částečně zrušený rakouským ústavním soudem. Soudci přitom zrušili zejména pasáže, které patřily k nejkritizovanějším, jako například možnost odsunout žadatele ještě před tím, než bylo jeho azylové řízení řádně dokončeno. Soud rovněž zrušil i onu část zákona, která nedovolovala znovu vstupovat do již jednou zahájeného azylového řízení, a to i třeba v případě dodání dalších důkazů, které by doložily oprávněnost žádosti. Předseda ústavního soudu Karl Korinek v odůvodnění rozsudku doslova uvedl, že při posuzování každé žádosti je třeba ve zvýšené míře zohlednit zdravotní a hlavně psychický stav žadatele.

Tato slova předsedy ústavního soudu vyvolala přirozeně potlesk v řadách rakouské opozice a hlavně u nevládních organizací, které se v azylové problematice tradičně silně angažují. Naopak ostrý nesouhlas přišel nejenom od strany Svobodných, kteří mluvili o skandálním a nepřípustném vměšování šéfa ústavního soudu do aktuální politiky a začali navíc požadovat ještě přísnější opatření.

Zmíněné pozice ukazují na širokou paletu postojů, s kterou bude nová ministryně Prokopová od samého počátku konfrontována. Ve svých prvních vyjádřeních se nechala v minulých dnech slyšet, že bude chtít více spolupracovat s nevládními organizacemi a nehodlá se přitom vyhýbat konfliktům s koaličním partnerem, tzn. se Svobodnými, což přinejmenším signalizuje náznak možné změny v dosud značně restriktivní azylové politiky vídeňské vlády.

Bude zajímavé sledovat, zda tento liberálnější kurs, který nová ministryně nasadila, skutečně vydrží vzhledem k blížícímu se termínu příštích voleb. Koneckonců i její předchůdce Ernst Strasser měl po svém nástupu do funkce před téměř pěti lety pověst umírněného a v otázkách azylové politiky vyloženě liberálního politika, přesto ale opustil úřad s puncem zastánce tvrdého a restriktivního přístupu.