Nová česká diskuse o Palachovi

Jedná se o vůbec první hraný film pojednávající o tehdy 20letém studentovi, jenž se před 45 lety v centru Prahy upálil na protest proti přítomnosti vojsk států Varšavské smlouvy v Československu. Svým činem chtěl také, jak známo, vyburcovat zdejší společnost z letargie, do níž po poražení pražského jara upadla.

Jak uvádí ve svém příspěvku pražská spolupracovnice Deutschlandfunku Silja Schultheis, o Palachově extrémním činu panují mezi jeho krajany dodnes velké spory. Někteří v něm vidí důležitý morální signál, jiní ho považují za nesmyslnou oběť – například knihovnice Daniela Krákorová, která události ledna roku 1969 sama pamatuje. „Náš život je to nejcennější, co máme. Obětovat ho kvůli politickému nebo náboženskému přesvědčení není správné. Palach svým činem navíc stejně nemohl nic změnit,“ cituje Krákorovou německý rozhlas.

Naopak spisovatelka Lenka Procházková je přesvědčena, že jde především o symbolický význam sebeupálení českého studenta. „Jan Palach se pokusil zachránit duši českého národa. A to se mu do jisté míry povedlo,“ uvedla pro Deutschlandfunk Procházková. České dějiny totiž podle ní stojí na odvaze jednotlivce. Další z respondentů, pražský arcibiskup Dominik Duka, je přesvědčen, že otázky, které Palachův čin vzbuzuje, jsou aktuální i dnes: „Ani ve svobodě není snadné vést morálně čistý život. Palachovo poselství chápu jako apel: Více se angažujte a převezměte zodpovědnost za vývoj naší společnosti!“ uvedl doslova Duka.

Podobný názor zastává také mladý grafik Jan Poukar, jehož nezisková organizace chce Palachův rodný dům přebudovat v muzeum, které by měly navštěvovat především školní třídy. „Možná podobné plány přimějí i v budoucnu více lidí, aby se politicky angažovali,“ uvažuje autorka příspěvku o palachovské debatě. Mnozí mladí Češi si totiž podle ní spojují politiku především s korupcí a klientelismem. Zklamání z politických elit, které převzaly moc po roce 1989, je v České republice velké, konstatuje Silja Schultheis.

Záběr z filmu Hořící keř|foto: HBO

Je tu ale také důvod k optimismu. Alespoň podle publicistky a někdejší disidentky Petrušky Šustrové, která německé rozhlasové stanici řekla: „Věřím, že spojenými silami, prostřednictvím změny zákonů a volbou poctivých a bezúhonných lidí do politiky můžeme něco změnit.“ Tolik citát z úst české novinářky Petrušky Šustrové v příspěvku pražské spolupracovnice německého Deutschlandfunku Silji Schultheis.

Zpracováno ze zahraničního tisku.