Neznámé tváře února 1948. Poslechněte si čtyři příběhy aktérů komunistického převratu. Před 75 lety stáli ve stínu mocných

1. únor 2023

Komunistická strana (KSČ) uchvátila moc v Československu 25. února 1948 a stála v čele víc než 40 let. Komunisté sice formálně získali vládu nad zemí v souladu s ústavou, ve skutečnosti celý proces provázel tvrdý nátlak na politiky včetně prezidenta Edvarda Beneše. Události připomínáme čtveřicí mimořádných pořadů Portréty, věnovaných osobnostem, které nepatřily mezi klíčové aktéry, jejich příběhy ale dokreslují atmosféru dnů, které změnily naši budoucnost.

2. února: Josef David

Byl to dlouholetý meziválečný i poválečný poslanec za Československou stranu národně socialistickou. V únoru 1948 nesvolal jednání Národního shromáždění a usnadnil tak legalizaci komunistického převratu. Historikové se dodnes nemohou shodnout, co na něj komunisté měli a pod jak velkým tlakem Josef David vlastně jednal.

8. února: Vladimír Peška

V únoru 1948 byl členem studentské delegace na Hrad za prezidentem Benešem. V létě 1948 uprchl do Mnichova, kde se zapojil do přípravných prací v Rádiu Svobodná Evropa.

V té době se Peška, před odchodem do exilu student seminářů Václava Černého, seznámil s Janem Čepem. Ze Svobodné Evropy odešel v roce 1952 a žil v Paříži. Jeho působení na Institutu Slovanských studií v Paříži ovlivnilo celé generace budoucích francouzských bohemistů.

Čtěte také

16. února: Valerij Vilinskij

Spolupracovník komunisty ovládané Státní bezpečnosti, legendární agent V-101. Podle některých historiků patrně klíčová osobnost v zákulisí událostí února 1948.

Přinášel pravidelně komunistickému vedení čerstvé a tím i velmi cenné informace o jednání a záměrech demokratických ministrů. Později spáchal sebevraždu.

23. února: Karel Šváb

Komunistický funkcionář a významný představitel Státní bezpečnosti. Od začátku roku 1948 shromažďoval informace o příslušnících armády, členech SNB i o funkcionářích KSČ.

Pomáhal vytvářet nelegální spojení KSČ a bezpečnostních složek. 25. února 1948 jako vysoký komunistický funkcionář navrhoval „pokropit samopaly“ průvod několika tisíc studentů, který se vydal k Pražskému hradu vyjádřit podporu prezidentu Benešovi. Nakonec byl jako jeden z obžalovaných v procesu se Slánským odsouzen k trestu smrti.

Únor 1948 aneb Boj o moc

Samotný 25. únor 1948 byl pouze vyvrcholením událostí, které začaly nejméně o rok dříve. Od počátku roku 1948 pak začali komunisté stupňovat kampaň za znárodňování průmyslu a posilovali pozice v bezpečnostních složkách.

Boj o uchvácení moci vrcholil v polovině února, kdy ministr vnitra Václav Nosek (KSČ) odvolal z funkce nekomunistické policejní ředitele a nahradil je komunisty. Po prudké debatě vláda rozhodla, že se propuštění ředitelé musejí vrátit, Nosek to odmítl.

Čtěte také

Ministři stran národně socialistické, slovenské demokratické a lidové se rozhodli podat demisi, pokud se Nosek vládnímu rozhodnutí nepodřídí. Chtěli tak donutit komunisty, aby se podřídili vládě, nebo vyvolat krizi, kterou by řešilo jmenování úřednické vlády a vypsání předčasných voleb. Komunisté však vládě nevyhověli a tak 20. února podali ministři trojice stran demisi.

Tu ale podalo 12 z 26 členů vlády, tedy menšina, a vláda nemohla být podle zákonných předpisů rozpuštěna. Prezident Beneš se zdráhal demisi přijmout, po nátlaku komunistů to ale 25. února učinil a podepsal dekrety ministrům, které místo nich navrhla KSČ. Předseda KSČ Klement Gottwald tak mohl oznámit „porážku reakce a vítězství pracujícího lidu“. Započala vláda KSČ, provázená represemi, která skončila až na podzim 1989.

V rámci cyklu speciálů Portrétů odvysíláme také reprízu pořadu Portréty z února 2007, věnovaného Klementu Gottwaldovi, klíčové osobnosti komunistického převratu. Pořad připravili Ondřej Houska a Zdeněk Doskočil.

Celý únor poslouchejte čtyři málo známé příběhy aktérů komunistického převratu, kteří před lety stáli ve stínu mocných.

autor: David Hertl
Spustit audio