Nezhoubná závist z vás může učinit lepšího běžce

„Závist z vás může učinit lepší – a rychlejší – běžce,“ píše americký web Runner´s World. Musí se ale jednat o tak zvanou benigní, tedy nezhoubnou závist. Ta potom vede k rychlejším časům třeba na maratonech. Naopak zákeřná, zlomyslná závist má přesně opačný účinek.

Vyplývá to z výzkumu, který provedli vědci na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a jehož výsledky publikovali v časopise Personality and Social Psychology Bulletin.

Závist byla přitom vždy považována za jeden ze sedmi smrtelných hříchů. Obecně se má za to, že tato lidská vlastnost je namířena proti lepším výsledkům nebo postavení dalšího jedince.

V mnoha jazycích také existují různé výrazy pro různé druhy závisti. A to proto, že závist může znamenat buď to, že chcete dosáhnout stejného úspěchu jako někdo druhý, anebo to, že doufáte, že úspěch toho druhého skončí – neúspěchem.

Čtěte také

První typ závisti označují autoři výzkumu jako nezhoubný, ten druhý jako škodlivý. Vědci tedy vytvořili dotazník, jehož pomocí rozdělili skupinu běžců do dvou skupin – podle toho, zda mají sklon spíše k neškodné, nebo naopak zhoubné, zlomyslné závisti.

A zjistili, že běžci z první skupiny dosáhli na Kolínském maratonu mnohem lepších výsledků než jejich běžečtí kolegové z druhé skupiny.

Nezhoubná závist může u běžců fungovat jako obrovská motivace. Tito jedinci se jednoduše snaží vyrovnat lepším sportovcům – chtějí být také tak úspěšní

Závist u první skupiny běžců totiž fungovala jako obrovská motivace. Tito jedinci se jednoduše snažili vyrovnat lepším sportovcům – chtěli být také tak úspěšní.

V praxi si takoví běžci stanovili jasný cíl – například zaběhnout maraton tak rychle, jako loni jejich kamarád John – a během tréninkové přípravy udělali maximum pro splnění tohoto cíle.

Naopak druhá skupiny běžců – „zlomyslní závistivci“ – měla jinou motivaci. Tito lidé jednoduše chtěli být za každou cenu nejlepší. Cokoliv jiného vnímali jako neúspěch.

Pro takového běžce se sice maratonský výsledek jeho běžeckého „parťáka“ kamaráda stává jakýmsi měřítkem, podle kterého soudí sami sebe. Ale jakoby to nijak přímo nesouviselo s nimi osobně.

Tito sportovci byli vlastně ve svém nitru hlubokými pesimisty, co se týkalo jejich schopností. Neuměli si stanovit jasný cíl. Když se jich autoři výzkumu dva dny před Kolínským maratonem ptali, jaký čas by chtěli zaběhnout, nebyla většina z nich schopna odpovědět.

Čtěte také

Jak podotýká server Runner´s World, lidé postižení nezhoubnou závistí vidí úspěchy druhých jako výsledek souhry subjektivních faktorů – například toho, že druzí naběhají během roku velký objem kilometrů, a díky tomu zaběhnou na závodě dobrý čas.

Tento druh závistivců rozhodně nemá pocit, že úspěch jiného člověka je nějak předem daný. Naopak, tito lidé mají za to, že vše je výsledkem tvrdé práce.

I když strávíme týdně dlouhé hodiny tréninkem, v den závodu je určující naše psychika a s ní související schopnost se správně motivovat

To, zda má člověk tendenci spíše k nezhoubné, nebo naopak té zhoubné formě závisti, je do velké míry dáno jeho povahou, jeho osobností. Ale minimálně v běžeckém životě se ten první typ závisti jeví jako mnohem racionálnější.

Koneckonců, elitní atleti, kteří vyhrávají světoznámé maratony, se narodili s větší porcí přirozeného talentu pro běhání. Ale svých úspěchů docílili jen tím, že dlouhé roky tvrdě dřeli.

„Pokud tedy budete vědomě praktikovat nezhoubnou závist, můžete využít rychlejších běžeckých časů svých přátel jako inspiraci – a zvýšit díky tomu vlastní výkonnost,“ doporučuje Runner´s World.

V každém případě ale podle tohoto běžeckého serveru studie německých vědců dokazuje, že i když strávíme týdně dlouhé hodiny tréninkem, v den závodu je určující naše psychika a s ní související schopnost se správně motivovat.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Šárka Daňková
Spustit audio