Nezdar je klíč k úspěchu. Využijte ho, doporučují psycholožky
Je neúspěch pro dítě pozitivní zkušeností a příležitostí se něco naučit a duševně vyzrát? Nebo je to negativní zážitek, který je překážkou na cestě k pozdějšímu úspěchu?
„Postoj, jaký rodiče zvolí k neúspěchu dítětě, má obrovský vliv při výchově jejich dětí. Zásadně totiž posiluje – nebo naopak oslabuje – víru dětí v to, že usilovnou prací mohou zvýšit svou inteligenci,“ zní závěry psycholožek.
Vyplývá to z nejnovějšího výzkumu dvou výzkumnic z americké Stanfordovy univerzity. Na svých stránkách o jeho výsledcích informuje americká veřejnoprávní rozhlasová stanice National Public Radio.
Psycholožky ve zmíněném výzkumu nejdříve vyzpovídaly více než sedm desítek rodičů a jejich děti, které navštěvovaly čtvrtou a pátou třídu základní školy. Většinu rodičů tvořily matky s vysokoškolským vzděláním a bydlištěm v jedné z lepších čtvrtí kalifornského San Francisca. Otázky, které odbornice kladly, se týkaly neúspěchu a toho, jak s ním souvisí inteligence.
„Rodiče jsou opravdu těmi hlavními hybateli, co se týká stylu myšlení a schopnosti motivace dítěte,“ říká pro americký rozhlas profesorka psychologie Kyla Haimovitzová, jedna z autorek zmíněné studie. Podle ní mají rodiče od raného dětství svých potomků ohromnou moc vysílat signály o tom, co je neúspěch a jak na něj reagovat.
Jak motivovat děti při učení?
Už předešlé výzkumy ukázaly, že děti, které jsou přesvědčeny o tom, že mohou změnit a zlepšovat své schopnosti a dovednosti, se také konstruktivněji vyrovnávají s překážkami. Jenže není snadné potomka o takovém postoji přesvědčit.
Když například přijde dítě domů s tím, že doslalo čtyřku z matematiky, může rodič svou reakcí dalekosáhle ovlivnit, jak bude dítě dál pohlížet na svou schopnost naučit se matematiku. Ani dobře míněná útěcha typu: „To nevadí, že ti nejde matematika, jsi dobrý na jazyky,“ nemusí být tou nejlepší reakcí. Posiluje totiž ve školákovi pocit, že bude nejlepší snahu o porozumění matematice úplně vzdát. Namísto toho, aby se z neúspěchu poučil, vysvětluje profesorka Haimovitzová.
Provedla se svou kolegyní Carol Dweckovou sérii experimentů. Jejich cílem bylo zjistit, jak nastavení mysli u rodičů a jejich reakce na neúspěch ovlivňují víru dětí ve vlastní inteligenci.
Ukázalo se, že „být chytrý“ pro malé školáky nemá nic společného s tím, jak se jejich rodiče dívají na inteligenci jako takovou, ale s tím, jak reagují na nezdary. „Děti rodičů, kteří se na neúspěch dívají jako na něco negativního, bývají přesvědčeny, že inteligence je něco pevně daného, co nelze změnit,“ konstatují autorky studie.
Jak reagují rodiče, když přinese dítě špatnou známku?
Psycholožky Kyla Haimovitzová a Carol Dwecková následně prostřednictvím internetového dotazníku položily několik otázek dalším téměř dvěma stovkám rodičů. Kalifornské odbornice zajímalo především, jak matky a otcové reagují, když jejich potomci přinesou domů špatnou známku z písemky.
Ukázalo se, že ti dospělí, kteří považují neúspěch v testu za něco špatného a oslabujícího, si většinou dělali starosti o prospěch svého dítěte v daném předmětu. Často také potomka utěšovali tím, že nemůže excelovat ve všech oborech. Naopak rodiče, kteří se na nezdar dokázali dívat jako na příležitost, se většinou dítěte ptali, co se z písemky naučilo a jestli by bylo přínosné poprosit učitele o pomoc.
Také několik dalších průzkumů mezi kalifornskými rodiči a jejich školáky ukázalo, že děti bezpečně vycítí, co si jejich rodiče myslí o neúspěchu. A to následně silně ovlivňuje názor, jaký mají děti na svou vlastní inteligenci. Stejně tak se potvrdilo, že přístup školáků k nezdarům je zásadně ovlivněn způsobem, jakým jejich rodiče reagují na neúspěch.
A co si z toho má vzít člověk, který je sám rodičem? „Pokud má vaše dítě problémy ve škole nebo zažívá nezdary, nezaměřujte se na jeho schopnosti. Zaměřte se raději na to, co se dítě může z dané situace naučit, jak ho to může dál posunout,“ doporučuje psycholožka Haimovitzová. „Zeptejte se třeba svého potomka, jak může neúspěch využít jako odrazový můstek k příštímu úspěchu,“ dodává odbornice v rozhovoru pro americkou rozhlasovou stanici National Public Radio.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
