Nezaměstnanost je minimální, zaměstnaných však nepřibývá

Když byly zveřejněny čísla o nezaměstnanosti za červen, spustili někteří ekonomičtí analytici poprask. Česko se prý dostalo do potíží, protože už nemá žádnou volnou pracovní sílu. Nezaměstnanost totiž byla stejná jako v květnu, nějakých pět procent, a volných pracovních míst prý přibývá. V celé zemi není, kdo by pracoval.

Analytici v tomto případě střelili kozla. Nezaměstnanost je skutečně v rámci Evropské unie podprůměrná, nižší už je jenom v Dánsku, Rakousku, Nizozemsku, Lucembursku a na Kypru. Ovšem nad tímto očividným úspěchem mohou bědovat pouze věrní vyznavači Karla Marxe. Ten žehral na kapitalismus, který jako systém žije z toho, že existuje armáda nezaměstnaných, kdykoli ochotných nastoupit do výroby za neposlušné dělníky.

Možná to tak někdy bylo, ovšem moderní kapitalismus nestojí na nezaměstnaných, neustále připravených k dispozici, ale na těch, kteří pracují a rozvíjejí své kvalifikace. Pokud je v některé zemi dost zaměstnaných, mají se tam lidé dobře. Na nezaměstnaných tolik nezáleží, ti jen do určité míry zatěžují sociální systém.

Úplně jednoduše řečeno, když se Čechům téměř podařilo vymýtit nezaměstnanost, měli by se ještě snažit zvýšit zaměstnanost. Tyto údaje spolu paradoxně souvisejí jen volně.

A Češi, přeborníci v boji proti nezaměstnanosti se ukazují jako poražení v oboru zaměstnanosti.

Problém tu tedy je, i když jinde, než ho vidí citovaní analytici. Češi od komunistických dob hodně pracují, ve srovnání s cizinou byla zejména vysoká zaměstnanost žen. Časy se však mění a když se člověk podívá na vývoj v posledních deseti letech, tak se ukazuje, že Češi se propadají k evropskému průměru. V Česku pracuje 66,1 procenta práceschopné populace ve věku 15-64 let, což je o procento méně, než před deseti lety. I ekonomický boom posledních let způsobil pouze to, že se od roku 2002 zvýšila zaměstnanost jen o 0,7 procenta.

V tom jsou Češi v Evropě neobvyklou výjimkou. Zaměstnanost vyrostla v průměru o pět procent a v nejbohatších zemích jako jsou Dánsko, Švédsko, Nizozemsko, Velká Británie a Irsko pracují celkem tři čtvrtiny všech lidí. Zaměstnanost stagnuje pouze v sousedním Polsku a na Slovensku, poklesla v Rumunsku.

Česko se tak dostává do společnosti zemí, které v Evropě vykazují zdaleka největší potíže na pracovním trhu. U nich se to projevuje vysokou nezaměstnaností, u nás jinak. Jak je to vlastně možné a co se s tím dá dělat?

Pro odpověď se nemusí chodit daleko, je všeobecně známá. Češky mají z Evropy nejdelší mateřskou dovolenou, plné čtyři roky. Přitom jim nikdo nenabízí zkrácenou pracovní dobu. Zároveň se v posledních letech zdvojnásobil počet invalidních důchodců a plná polovina starobních důchodů se přiznává předčasně. Za pozornost stojí, že se také za deset let zdvojnásobil počet vysokoškoláků, což by ještě samo o sobě nevadilo, jenže oni studují zbytečně dlouho.

Kdyby se nad tím člověk zamyslel, musel by dojít k tomu, že Češi jsou skutečně národem lenochů, kteří zneužívají sociální systém pokud jde o to, vyhnout se k práci. Chyba však není v tom, jak se často říká, že se hodí marod a zneužívají nemocenskou nebo podporu v nezaměstnanosti. V tomto ohledu nejsme nijak výjimeční. Pokud se něco zneužívá, tak je to sociální podpora rodinám, ať už pro matky v domácnosti, nebo pro vysokoškolské studenty.

Možná ostatně slovo zneužívá není na místě, ale o to nakonec nejde. Podstatné je, že se nepracuje a stát to vždy nějak zaplatí.

Důvodem, proč tak málo lidí pracuje, může být i struktura české ekonomiky. Rozhodující je průmysl, kde je práce poměrně těžká. Průmyslníci nestojí o ženskou práci a starší lidé už u stroje nevydrží. Takže stojí za pochvalu ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase, který se zaměstnaností začal zabývat jako první. Proto slibuje ještě letos zákon, který podpoří zkrácené pracovní doby pro matky a starší lidi. Ve Španelsku tak za deset let zvýšili zaměstnanost o deset procent. Užitečná jsou přísnější pravidla pro invalidní důchody, která se rovněž chystají. Školné a sociální nezávislost vysokoškoláků jsou sice jen ve výhledu, ale je to lepší, než nic.

Sporné už jsou zelené karty, které mají prostě z ciziny přivést potravu pro české stroje a stavebnictví. Není jisté, jestli si vláda v tomto směru nebere velké sousto a jestli nebude Česko za dvacet let trpět sociálními nepokoji způsobenými nezaměstnanými dětmi gastarbeiterů. Ostatně orientace na méně náročný průmysl je krátkozraké. Čechům se dosud vyplácela, ovšem při posilování koruny je vidět, že taková prosperita má své meze.

Jednou větou, český sociální model se přežívá a zatím se ho nedaří měnit. Dobře, že se změny přece jen začínají.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .