Nežádoucí, ale nezakázaný. Jazz se mohl poslouchat i v protektorátu, i když tančit se nesmělo

Jazz byl tehdy – tu více, tu méně – jako „židonegerská“ hudba, jak ho označovala nacistická propaganda, trpěným ústupkem lidové zábavě. Zásadní omezení, například zákaz tance, provázela řada lokálních zákazů, problémů a postihů.

Čtěte také

Nacismu a komunismu se podařilo společnost zničit, 20. století představuje úpadek, myslí si Drda

Přesto se jazz i v této době hrál a díky rozhlasovému vysílání z neutrálního Stockholmu mohli fanoušci poslouchat i nejnovější americké nahrávky. V závěru protektorátu vycházel dokonce jazzový samizdatový časopis Okružní korespondence.

„Oficiálně to byla nežádoucí hudba, ale oficiálně zakázaná ani nebyla,“ zdůrazňuje historik Petr Koura s tím, že zákaz se ale vztahoval na tančení.

Ostrov svobody

Konec války a osvobození západních Čech americkou armádou nesporně započaly renesanci jazzové hudby a obecně subkultury u nás. Třetí republika je v tomto ohledu jakýmsi ostrovem svobody mezi dobou nacismu a komunismu, ale v Tématu Plus připomeneme i stíny, přetrvávající i přicházející, tohoto krátkého a velmi rozporuplného období.

Čtěte také

Porozumět dějinám diktatury komunismu jde pouze zkoumáním detailů, myslí si kunsthistorička Bartlová

Komunistický puč v únoru 1948 představoval i v postavení jazzu u nás další velmi zásadní mezník. Z období těsně po něm už Téma Plus Pavla Hlavatého pouze dokončí některé osobní příběhy z předchozího období.

V ukázkách z rozhlasového archivu zazní vzpomínky hudebního kritika Lubomíra Dorůžky, spisovatele Josefa Škvoreckého a pianisty, skladatele a textaře Jiřího Traxlera. Dále jsou použity úryvky z nacistické i komunistické propagandistické literatury a atmosféru dokreslují dobové nahrávky swingového hudebníka a skladatele Kamila Běhounka. 

Poslechněte si celé Téma Plus Pavla Hlavatého.