Nevydržím jen sedět na zadku, potřebuju si jít za svým a makat na řemesle, říká hudebník a vystudovaný lékař Marcell

K neobvyklé kariérní kombinaci lékaře a muzikanta Procházku dovedla mimo jiné neschopnost nic nedělat:

Čtěte také

Líbí se mi, když můžou muzikanti vnést do jednoduché melodie svůj naturel, je to jako koření, říká hudebník Liška

„Do 19 let jsem v Olomouci hrál fotbal. Pak jsem musel zničehonic přestat, protože jsem se začal připravovat na studium medicíny. Jenže mám poruchu pozornosti – a o nás, lidech s ADHD, je známo, že nevydržíme jen tak sedět na zadku. Nedalo mi to a založil jsem s kluky kapelu No Distance Paradise. Měli jsme velké štěstí, protože jsme jednak byli super parta a jednak šikovní muzikanti,“ popisuje své začátky Marcell a pokračuje:

„Rychle se nám podařilo získat si pozornost na české alternativní scéně a měli jsme štěstí, že jsme hráli na velkých festivalech. Díky tomu jsem se dostal do povědomí lidí, kteří hodně ovlivňují hudební showbyznys. Ti mě doporučili zpěvačce Debbi, které jsem napsal asi pět písniček na album. Za něj získala cenu Anděl a mně tím raketově odstartovala kariéru songwritera a producenta. Od té doby už to šlo strašně rychle,“ vypráví.

Nedržet se na uzdě

Skloubit práci praktického lékaře s hudební kariérou ale nebylo vždy jednoduché.

„V 18 letech jsem udělal nějaké rozhodnutí. Tehdy jsem to nějak cítil, teď to cítím zase jinak. Nikdy jsem té hudbě nedal sto procent, vždycky jsem ji nějakým způsobem držel na uzdě. Psal jsem písničky pro ostatní, chodil jsem do ordinace, nechodil do ordinace, zpíval, nezpíval. Začal jsem cítit, že to není úplně fér vůči pacientům, protože práce v hudbě začalo být strašně moc a nestíhám to upřímně ani teď,“ říká Marcell.

Čtěte také

Češi hledají svého tatíčka prezidenta. Základní principy morálky by měly zůstat stejné, i když politika okorává, říká hudebník Prokop

Teprve po nedávné účasti v soutěžním pořadu Zrádci se odhodlal věnovat se hudbě již naplno, a to i navzdory faktu, že již dříve spolupracoval s největšími jmény v českém hudebním průmyslu, jako jsou Ewa Farna, David Koller nebo Lucie Bílá.

„Bylo to samozřejmě obrovské životní dilema, protože vystudovat medicínu stojí extrémně moc sil. Ještě před rokem jsem jeden dva dny v týdnu pracoval jako praktický lékař. Rozhodnutí věnovat se tomu, co v životě miluji nejvíc, tedy hudbě, vlastně pomohli Zrádci. Přestože jsem ve finále Zrádců měl podezření na vítězku soutěže Miu, tak jsem si za tím rozhodnutím stejně nešel. Myslím, že člověk se ponaučí víc z vlastních chyb než z úspěchu. Úspěch mě spíš opije,“ zdůvodňuje své nově nalezené odhodlání. 

Marcell věří, že jít si za svým a nerozptylovat svou pozornost mezi více věcí se vyplatí: „Je to efekt sněhové koule. Věřím, že když se člověk pro něco rozhodne, jde si za tím a poctivě maká na tom řemesle, ať je to cokoliv, tak se můžou začít dít věci.“

Proč je při psaní hudby pro jiné umělce nejdůležitější empatie? Kam naopak empatie vede ve světě medicíny? Poslechněte si celé Hovory. Ptal se Michael Rozsypal.