Nevíme, zda Írán jadernou zbraň chce. Eskalaci může urychlit AI, říká výzkumnice Dvořáková

Dvořáková připomíná, že Írán velmi jasně komunikuje, že nechce mít jadernou zbraň a že chce mít bezpečnostní záruky. „Je to stát, který, když bude chtít, tak třeba za měsíc by teoreticky mohl mít jaderný materiál na tu zbraň. A to může trošku působit jako odstrašení samo o sobě, protože kdyby chtěl, tak by mohl,“ vysvětluje výzkumnice.

Čtěte také

Expert: Írán byl už roky kousek od dokončení jaderné zbraně. Současné údery ale mířily spíš na režim

Dodává, že obohacený jaderný materiál není to jediné, co Írán potřebuje. Na výrobu zbraně je potřeba know-how, a také dostat uran na nosič. To podle Dvořákové může nějaké zemi trvat měsíce a jiné roky, záleží na tom, jaké experty a technologie má daný stát k dispozici. 

Výzkumnice se domnívá, že narativ, podle kterého je pro země výhodnější jaderné zbraně mít, je jen částečně pravdivý.

„Když má nějaký stát jadernou zbraň, tak určitě má navrch. Na druhou stranu potom vidíme, jaký to má třeba ekonomický dopad, že na ně jsou uvalená embarga a sankce, že je ten stát velmi izolovaný,“ vysvětluje Dvořáková.

Záleží podle ní na tom, co má stát za cíl: „Jestli chce jenom zbrojit a mít ty zbraně, ale potom bude mít poměrně velkou chudobu a nebude prosperovat ekonomicky,“ dodává a připomíná, že některé země se v minulosti svého jaderného programu, a dokonce i jaderných zbraní raději vzdaly.

Riziko jaderného šíření

Jaderné riziko teď podle jejích odhadů není o moc vyšší, než během studené války. Jiný je ale světový řád, protože velkým hráčem je i Čína: „Někdo to nazývá problémem tří těles, protože najednou nemáme jenom Rusko a Ameriku. Takže je horší koordinace. Čína vůbec nespolupracuje, co se týká nějaké kontroly zbrojení,“ upozorňuje Dvořáková.

Čtěte také

Analytik: Jaderná zbraň je v rukou Íránu víc nebezpečná než v KLDR. Blízký východ je hodně dynamický

Riziko podle ní mohou zvyšovat i moderní technologie. „Třeba umělá inteligence, která se pomalu integruje do některých systémů, může teoreticky napomoct tomu, že na tom žebříku, když se skáče nahoru, dolů v rámci nějaké jaderné eskalace, to bude přeskakovat některé příčky, protože se to bude urychlovat,“ vysvětluje výzkumnice.

Dvořáková také odpovídá na otázku, zda má smysl mezinárodní Smlouva o nešíření jaderných zbraní, když čtyři z devíti zemí, které jimi disponují, nejsou dokumentem vázány: „Určitě to má smysl. Máme sice pár mezer, ale je to, jako kdybychom si řekli: hele, tady je někdo, kdo krade. Má vůbec smysl mít zákony, aby lidi nekradli?“ 

Systém tak podle Dvořákové není dokonalý, ale stále funguje jako nějaká norma. A smlouvu nejaderné státy dodržují s velkým respektem. „Myslím, že to funguje, jenom je podrývaná ta důvěra. A myslím si, že to není nespravitelné pomocí diplomacie. Třeba to napravíme časem,“ věří výzkumnice.

Jak se vědkyně dostala k jaderným zbraním, tedy oboru, ve kterém převládají muži? Jak se dá o kontrole zbrojení transparentně komunikovat na Instagramu? A jak velká výzva jsou jaderné zbraně a zkoušky jaderných zbraní vzhledem k životnímu prostředí? Poslechněte si celý rozhovor nahoře v článku.