Nesmrtelnost rozkazem (vzpomínky ruského kardiologa)

17. březen 2015
Úmrtím L. Brežněva (10. 11. 1982) začala v SSSR "éra slavných pohřbů"

Ruský televizní kanál RTR Planeta vytvořil zajímavý retrospektivní dokument o tom, jak odcházeli ze života poslední nejmocnější sovětští potentáti a jak se KGB nedařilo nařídit jejich lékařům, aby jim "zajistili nesmrtelnost". Dokumentaristé k tomu hojně využili vzpomínek významného ruského kardiologa - profesora Čazova.

Ve filmu byla mimo jiné uvedena následující fakta a souvislosti:

Nejdramatičtější okamžiky své kariéry, které kardiolog zažil, se odehrály v první polovině osmdesátých let, kdy končila Brežněvova éra. Tehdy se rychle odehrála "éra slavných pohřbů" - úmrtí tří generálních tajemníků KSSS: Brežněva, Andropova a Černěnka. S jejich odchodem se začal třást v základech samotný sovětský systém. V KGB začali hledat příčiny ne v objektivním vývoji, ale raději je chtěli označit za zlovolnost a teroristickou akci zákeřných viníků, jak to bylo zvykem dřív.

Poslední dny J. Andropova

V lednu 1984, krátce před Andropovovou smrtí, byl doktor Čazov předvolán k předsedovi KGB Čebrikovovi. V jeho kanceláři byl Čazov jako hlavní kremelský lékař obviněn z nesprávného léčení jak Leonida Brežněva, tak Jurije Andropova. Čazov tím byl šokován. S Andropovem měl osobní dlouholeté a dobré vztahy. Znali se víc než 16 let. A měl i jeho naprostou důvěru. Čazov a Andropov se seznámili už v létě 1966. Mladý kardiolog tehdy de facto zachránil Andropova (tajemníka ÚV KSSS), jemuž pro špatné zdraví hrozila ztráta vysokého partajního křesla. Lékaři u Andropova diagnostikovali infarkt myokardu. Závěrem bylo rezolutní doporučení: okamžitý odchod do invalidního důchodu a naprostý klid.

Čazov ale tuto diagnózu označil za chybnou. Prokázal, že Andropovův organismus je "pouze" silně hormonálně rozhozen. A že je to důsledkem nemocných ledvin. Andropov proto nemusel do penze, nýbrž se díky léčbě, naordinované Čazovem, mohl vrátit ke své práci. Brzy nato se Andropov dokonce stal šéfem všemocné KGB.

Za rok nato Boris Petrovskij, který byl ministrem zdravotnictví, navrhl mladému lékaři a už doktoru věd, aby se stal šéfem 4. hlavní správy ministerstva zdravotnictví, známější jako kremelská nemocnice. Později pak, protože nemocné ledviny generálního tajemníka KSSS Andropova byly státně důležité, se do SSSR dostala i metoda dialýzy. V zahraničí Rusové koupili nejdokonalejší aparaturu.

V září 1983 však Andropov na Krymu nastydnul a jeho zdraví se rychle zhoršovalo. Už nemohl bezprostředně řídit státní záležitosti. Sice ještě určitou dobu pracoval se svými pomocníky a dokonce i řídil nevelké porady, ale brzy se jeho pracovní kabinet úplně odstěhoval do CKB (Centrální kremelské nemocnice). Hned vedle jeho pokoje, který byl i ložnicí, byla v trvalé pohotovosti dialýzní soustava i s personálem. Tým zdravotníků v závěrečných dnech Andropovova života pracoval s tímto aparátem každý den.

Nakonec nejvyšší okruh KGB přišel s nápadem zachránit generálního tajemníka transplantací ledvin. Čazov se však kategoricky postavil proti, protože to považoval za urychlení konce života nemocného muže. KGB přestal autoritu Čazova respektovat a přivolal z USA lékaře, aby oni doporučili, co dál. Americký tým specialistů však po prohlídce Andropova dospěl ke stejnému názoru jako Čazov. Ttransplantace nemohla mít šanci. Andropov už byl naprosto mimo hru. Ani u generálních tajemníků KSSS se nedala nařídit nesmrtelnost příkazem KGB. Partajně-státní systém byl ochromen. Pro pracovní neschopnost prvního muže ve státě nemohl být přijat a schválen ani státní rozpočet na rok 1984. To se stalo vůbec prvně.

Podle tradice se státní rozpočet vždy začátkem roku schvaloval na plenárních zasedání ÚV KSSS a pak na plénu Nejvyššího sovětu SSSR, vždy po velkém ideovém a bombastickém projevu generálního tajemníka "o úspěších budování". V únoru 1984 (tedy "v Orwellově roce"!) se prvně v historii SSSR rozpočet schvaloval bez diktátora. Všichni chápali, že zhruba rok po odchodu Brežněva bude nutné brzy uspořádat další slavný pohřeb. Andropov zemřel 9. února 1984.

Byl přišourán Konstantin Černěnko...

Jako nový muž přišel do Kremlu (v Rusku se říkalo, že "tam byl přišourán") Konstantin Černěnko. Vždyť na mocenskou špičku byl dosazen setrvačností poměrů a při naprostém ignorování názoru lékařského týmu.

Profesor Čazov tvrdí (má na doložení svého názoru dokumenty), že několikrát poslal politbyru zprávu, že zdravotní stav Černěnka je pro vrcholnou státní práci naprosto neuspokojivý. Konstantin Černěnko měl chronicky nemocné plíce a často mu selhávalo srdce.

V září 1983 ho postihla těžká infekce, tedy už v době, kdy definitivně začal kolabovat sám Andropov. Černěnko byl na dovolené na Krymu. Ale nejenže se nezotavil, nýbrž dostal těžkou otravu "z rybí delikatesy". Dodnes se dost s úspěchem spekuluje o tom, zda to byla náhoda, nebo záměr. Černěnko si totiž měl pochutnávat na úlovku, který mu jako osobní pozornost a dárek poslal nový předseda KGB Vitalij Fedorčuk. Prudká otrava zhoršila všechny ostatní zdravotní potíže nového vůdce strany a státu. Z Černěnka se stal během měsíce invalida, který na tom byl jen o málo lépe než umírající Andropov.

Profesor Čazov vzpomínal: "Dost často jsem se s Černěnkem setkával - a dobře jsem věděl, jak těžce na tom s plícemi a srdcem je. Samozřejmě, že jeho dosazení do čela strany a státu bylo - mírně řečeno - chybou. Já jsem ve zprávách pro politbyro jasně říkal, že Černěnkovi zbývá nejvýš rok života. Rok a možná ještě pár týdnů."

KGB však zase obviňovala lékaře, že ani na příkaz z Lubjanky nedokázali nemožné. Černěnko byl dopraven na "poslední štaci" do známé privilegované Kuncevské nemocnice. Když se pak konaly volby do Nejvyššího sovětu SSSR, byla hlasovací urna postavena hned vedle Černěnkovy postele, což ovšem na televizních záběrech nebylo vidět. Šlo jen o to, aby sovětští občané viděli, jak Černěnko hlasuje. Černěnko do kamery sice ještě snaživě (a naprosto nepřesvědčivě) řekl, že se cítí dobře, ale už za pár dní zemřel.

Jeho odchodem byla připravena historická scéna na boj o nové vedení strany a státu.

Útok na Čazova

Nejortodoxnější konzervativci se spolu s KGB pokusili o akci podle starého osvědčeného receptu, jak dál vládnout pomocí všeobecného strachu. Veřejnost byla šokována veřejným prohlášením, že špička sovětských lékařů je skupina zločinců, která likvidovala nejvýznamnější osobnosti KSSS a sovětského státu. V deníku Pravda se objevil článek jakéhosi spolupracovníka aparátu ÚV KSSS, který se podepsal (či byl podepsán) jako Ligostajev. Tvrdil, že "kremelští lékaři dlouho záměrně a nesprávně léčili vedoucí činitele." V článku bylo výslovně řečeno, že profesor Čazov, po dobu 20 roků odpovídající za zdraví hlavních osobností země, úmyslně špatně diagnostikoval nemocné státníky. Nešlo tedy o nic menšího než o obvinění z vraždy Brežněva, Andropova a Černěnka. To vše mělo být diktováno úmyslem, aby se do Kremlu dostal Michail Sergejevič Gorbačov.

Doktor Čazov k tomu říká: "Ale časy se už změnily. Bylo svoláno zasedání Lékařské akademie věd. Na něm jsem sám článek z Pravdy přečetl. Nešlo jen o mne. Brežněva, Andropova, Černěnka a další přední činitele jsem léčil nejen já, nýbrž dalších deset či dvanáct našich předních lékařů-akademiků."

Akademie věd reagovala na hrozbu nového honu na čarodějnice - jaké se konaly za Stalina - otevřeným dopisem, který podepsali mnozí. Velké podpory se obviněným dostalo také ze zahraničí.

"Bylo to prvně v dějinách éry SSSR," říká televizní komentář ve filmu o Čazovovi, "kdy pocit vlastní lidské důstojnosti převážil nad strachem ze síly KGB."

Budeš ministrem!

Michail Gorbačov

Čazov však zřejmě doopravdy pomohl Gorbačovovi vystoupat až do Kremlu. Byl to on, kdo Gorbačova svého času seznámil s Andropovem. Jurij Andropov byl tehdy na léčení v severokavkazském Kislovodsku. A Gorbačov byl v tu dobu nejvyšším činitelem celé oblasti, neboť byl prvním tajemníkem Stavropolského krajského výboru KSSS. Andropov se tam pak setkal s Gorbačovem víckrát a oceňoval jeho inteligenci i neortodoxní myšlení.

Za své sblížení s Andropovem se Čazovovi odměnil poté, kdy se stal generálním tajemníkem strany. Profesor Čazov si vzpomíná, jak mu ve čtvrtek (to byl den, kdy vždy zasedalo politbyro) Gorbačov brzy ráno zatelefonoval a řekl mu: "Poslechni, přijď dnes na zasedání politbyra. Přijď ve tři hodiny..." Čazov se zeptal, o jakou záležitost jde, a Gorbačov na to: "Budeš jmenován ministrem zdravotnictví."

Gorbačov chtěl využít Čazova pro prvotní nezbytnou modernizaci, vlastně pro teprve první stupínek modernizace zdravotnictví. Profesor Čazov byl zastáncem zásadního důrazu na prevenci. A hlavně usiloval o to, aby nejmodernější metody mediciny byly uplatněny celostátně, nejen v centru. Zaváděl diagnostická centra, především k prohlídkám školní mládeže. Za jeho působení začínaly v Rusku operace srdce.

Čazovovy reformy si ovšem dělaly nárok na několikanásobné zvýšení rozpočtu zdravotnictví. A tak se začal svádět boj "o rubl na zdraví". V politbyru se zvažovalo, zda by se aspoň částečně nemělo za léčebnou péči platit. Čazov se však celou svou autoritou postavil proti této myšlence. Řekl, že zůstane ministrem, jen pokud se stát bude starat o nemocné dál a když léčení bude zcela hradit státní pokladna. To byla pevná zásada, kterou převzal od své matky, venkovské lékařky Alexandry Iljiničny Čazovové. Od ní převzal princip, že lékař od pacientů nemá a nesmí brát peníze. Finanční stránka vztahů v medicíně je a musí být společenskou záležitostí.

Zastával názor, že na zdravých lidech společnost získá z jejich práce zpět, co na ně vydá. Profesor Čazov dodnes říká: "Za léčení se nesmí brát peníze! Já sám jsem od pacientů nikdy nevzal ani jednu kopějku!"

Z "oficiální medicíny" Čazov odešel v březnu 1990 a přešel do kardiologického centra, které sám vytvářel v sedmdesátých letech. Za život vyléčil asi 50 000 lidských srdcí.

Spustit audio
autor: Jan Petránek