Není žádná globální pravda. Současnost mi evokuje dobu před druhou světovou válkou, míní spisovatel Opršal

Petr Opršal je autorem dystopického románu Běsná zem. Je to varování před něčím, co už kolem sebe pozoruje? „Já myslím, že to vidíme všichni kolem sebe,“ odpovídá a pokračuje:

Čtěte také

Slova se nikdy tak často nepoužívala. Možná proto se trochu otřepávají, míní spisovatel Topol

„Třeba téma války, které bylo v Evropě mnoho desetiletí víceméně tabu, se dnes vrací jako možné řešení konfliktu. Mnohé státy to berou jako metodu, jak šířit svůj vliv a jak se realizovat. To je jenom jeden příklad, těch příkladů je více. To, co známe jako poválečné uspořádaní světa po druhé světové válce, se vlastně rozpadá.“

„Najednou není nic jasného, není ani žádná globální pravda. Vše je relativní a každý si může říct, co chce, a věřit, čemu chce. Takže tam je spousta rizik, která mně opravdu evokují společnost v době nástupu Hitlera a před vznikem druhé světové války,“ myslí si.

Krize důvěry

V Opršalově románu přebírají roli států korporace a on sám uznává, že tyto společnosti mají obrovský vliv, stejně jako osoby, které za nimi stojí. Podle jeho mínění dnes prožíváme hlavně krizi důvěry. 

Čtěte také

Většina spisovatelů dnes používá AI, míní Kyša. Bažantová: AI upozaďuje osobní prožitek při tvorbě

„Zdá se mi, že třeba víra v autority, takové ty morální nebo přijatelné autority, se ztratila. Do popředí se dostaly nějaké jiné osobnosti, které mají nějaké jiné plusy. Spíš na oko, na první pohled. A navíc se vedle nich pak objevují ještě další autority, které vyloženě mají zájem o demagogii, o manipulaci lidí a o obracení světa ke svému vlastnímu obrazu, ale k tomu, řekněme, negativnímu obrazu.“

Odchod od Svědků Jehovových

Petr Opršal je také autorem autobiograficky laděné knihy, kde otevřeně popsal svůj odchod od Svědků Jehovových. 

Čtěte také

Celé to vzniklo náhodou. Chtěl jsem si vystřelit z kolegy, vzpomíná tvůrce projektu Postapo Praha

„Ten proces byl dlouhý. Já jsem se snažil dokázat, že nemají pravdu. Takže jsem studoval starou řečtinu i hebrejštinu, abych tím dokázal, že nemají pravdu. A našel jsem spoustu míst. Vzal jsem to trošku jinak než emotivně, vzal jsem to fakticky. Že opravdu dokážu, že nemají pravdu. A tím pádem jsem pak při odchodu už neměl ten problém, že bych se cítil nějak vyčleněný, nebo že bych byl izolovaný,“ vzpomíná.

V knize popisuje i svůj další vývoj, a hlavně to, že si uvědomil, že je stále věřící. „Stále věřím, že Kristus je spasitel světa. Ale má to být věc spíš vlastního vnímání. Člověk čte evangelia, osloví ho to, ale už ta nadstavba, třeba ideologie nebo manipulace, tak to už není dobře. To znamená pak v praxi, že má být člověk tolerantní k druhým. A že se nemá vůči někomu vyčleňovat a někomu vnucovat svoji víru,“ vysvětluje svůj příštup.

Jak se mu žije v Lucembursku, co obnáší práce v evropských institucích a kolik jazyků denně používá? Poslechněte si celé Hovory. Ptala se Naděžda Hávová.