Není všechno vitamin C, co chutná kysele
Porovnávat náhražku s originálem je vždycky na pováženou. Rozdíl mezi máslem a margarínem nebo masem a sójou poznáte často hned na první sousto. Ale jak je to s citronem a citronkou?
Citronka se většinou nevydává za náhražku, ale za vymačkaný citron. Přitom valná část těchto koncentrátů stojí o poznání méně než síťka citronů, takže rozdíl někde vězet musí. V kyselosti to není, kyselé jsou všechny jako šťovík, takže by nám k jejich rozeznání nepomohly ani chuťové buňky na jazyku, ani lakmusový papírek. Daleko větší spoleh je na vitamin C.
Že je v šizených citronkách přítomen opravdu jen ve stopovém množství, přesvědčili redaktorku Terezu Burianovou pomocí několika barevných pokusů chemici Petr Šmejkal a Luděk Míka z katedry učitelství a didaktiky chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
Nejprve smíchali červenou krevní sůl a síran železitý, což je reakce, která se za normálních okolností nijak barevně neprojeví. Ledaže byste k ní přidali nějaké redukční činidlo (třeba právě vitamin C), které dokáže ionty železité zredukovat na ionty železnaté za vzniku berlínské modři.
Poté vyzkoušeli ještě jeden podobně barvitý důkaz za pomocí Fehlingova činidla. Pokud se k činidlům Fehling I. a Fehling II. přimíchá ještě redukční činidlo a vzniklý roztok se zahřeje, dojde k redukci měďnatých iontů na ionty měďné, čímž se celá směs zabarví do oranžovočervena.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
