Není nejslavnější, zato je spolehlivě nejstarší. Geraardsbergenský čurající chlapeček svého bruselského bratříčka nezapře

Sochu čurajícího chlapečka si asi každý spojuje s Bruselem. Tahle nejznámější atrakce evropské metropole ale není v Belgii jediná. Podobné sošky stojí hned v několika dalších městech. Ta vůbec nejstarší je na západě země v Geraardsbergenu.

Socha čůrajícího chlapečka v Geraardsbergenu je schovaná pod radnicí. Vypadá jako starší bratříček toho bruselského, ale na rozdíl od něj nečurá rovnou dolů do fontánky, ale do menšího bazénku zdobeného okvětními lístky. Z jeho dna potom voda lví hlavou vytéká do samotné fontány.

Čtěte také

„Náš čurající chlapeček je o 160 let starší než ten bruselský,“ říká hrdě předseda bratrstva této sochy ve flanderském městě Olav Geerts.

Místní historik Albert Gossye to vzápětí dokládá historickými záznamy: „Dochoval se účetní zápis zdejšího hraběte a v něm stojí, že za tuto sochu zaplatil v roce 1459.“

Čurající chlapeček – mezinárodní módní ikona

Podobně jako v belgické metropoli je i v Geraardsbergenu socha čurajícího chlapečka městskou atrakcí a symbolem. Najdete ho tu třeba i na patnících.

Olav Geerts, předseda bratrstva čurajícího chlapečka ve flanderském Geraardsbergenu

A stejně jako v Bruselu se i ten místní může pochlubit několika stovkami oblečků, které jsou k vidění ve zdejším muzeu a při různých příležitostech sošku zdobí.

„Je jich přesně 307 a pocházejí z celého světa. Máme tu kostýmy z Belgie, Anglie, Skotska, ze Spojených států, Kanady i z některých států Latinské Ameriky,“ vyjmenovává Olav země původu.

Čtěte také

Geraardsbergenský patron se díky jejich darům může převléknout za cyklistu, fotbalistu, římského vojáka nebo pierota.

Olav, obrostlý dlouhým šedivým plnovousem, je nejpyšnější na vůbec první kostým, i když je v něm kamenná postava klučiny jenom v nedbalkách. „V den, kdy jsme ho na fontánu dali, ho někdo ukradl a zůstal mu jen tenhle černý krajkový plášť s čepcem a bílé spodky,“ ukazuje.

Není voda jako voda

V Geraardsbergenu je čurající chlapeček i velkou společenskou záležitostí. Péči o něj má na starosti bratrstvo, které sdružuje nejvýznamnější obyvatele města. Zachovává řadu tradic a nové členy pasuje dlouhým železným mečem.

Nejstarší kostým (uprostřed), respektive to, co z něj zbylo

Cestou k soše mě Albert upozorňuje ještě na jeden rozdíl oproti bruselskému čurajícímu kolegovi. „Bruselský je možná slavnější, ale ten náš čurá pramenitou vodu, zatímco v Bruselu používají vodu z městského vodovodu,“ chlubí se.

První Čech v bratrstvu

Teď nastává chvíle, se kterou jsem nepočítal. Olav se mě nečekaně chystá pasovat na člena místního bratrstva čurajícího chlapečka.

Pasování Filipa Nerada na člena bratrstva čurajícího chlapečka

„Vítej v našem bratrstvu. Věřím, že budeš dobrým ambasadorem toho nejstaršího a nejkrásnějšího čurajícího chlapečka,“ pronáší slavnostně a Albert se připojuje potleskem.

Dostal jsem na krk velkou medaili s čurajícím chlapečkem a neplánovaně jsem se stal patrně prvním Čechem v jeho spolku.

autoři: Filip Nerad ,
Spustit audio

Související