Není dost peněz v regionálním školství, varuje odborář. „Příjmy dodržíme,“ tvrdí náměstek ministra
Vláda v demisi by ve středu měla udělat krok, kterým zajistí, aby bylo dost peněz v regionálním školství do konce roku. „To, že jsou prováděna nějaká rozpočtová opatření během roku, je běžné,“ ujišťuje v pořadu Pro a proti náměstek končícího ministra školství Jiří Nantl (ODS). „Ano, peníze jsou na papíře, ale neexistují ve skutečnosti,“ upozorňuje předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství František Dobšík.
Školské odbory kvůli tomu, že chybějí necelé čtyři miliardy korun, vyhlásily stávkovou pohotovost. Vláda ujišťuje, že peníze chybět nebudou. Pane náměstku, proč jste dopustili takovou nejistotu, že došlo až ke stávkové pohotovosti?
Jiří Nantl (ODS): Myslím, že nejistota není. Byl rozpis, který platí, který byl vydán na začátku roku, který uvádí, jaké příjmy mohou školy očekávat. Tyto příjmy budou dodrženy. To, že jsou prováděna nějaká rozpočtová opatření během roku, je běžné.
V letošním roce to samozřejmě trvalo déle, protože to byl volební rok a tyto faktory na to mají vliv. Ale nejistota nebo hrozba, že by někdo byl v platební neschopnosti, není. Ty obavy chápu spíš ve vztahu k tomu, že byla přijata nová legislativa, mění se řada věcí, za mě je to pochopitelné.
Pana předsedo, je důvod k vaší stávkové pohotovosti, když vás tady pan náměstek ministra školství ujišťuje, že peníze chybět nebudou?
František Dobšík: On mě neujišťuje. On velmi zlehčuje situaci, protože ví, že se to řeší de facto od začátku roku, kdy se rozhodlo o převodu financování nepedagogických pracovníků. A že ten nedostatek peněz tam je, je objektivní.
Nechápu, že se k vám nedostaly dopisy, kde ředitelé škol třeba tady z prstence kolem Prahy píší, že jim bylo sděleno, že na nové třídy, které otevřeli a museli je otevřít, nedostanou peníze. Takže kde je pravda? Rozpočtové opatření – ano, peníze jsou na papíře, ale neexistují ve skutečnosti.
Čtěte také
Pane náměstku, jste si vědom takových dopisů, které teď zmínil pan předseda?
Nantl (ODS): Vím, že tyto obavy jsou, ale placení takzvaných nových výkonů, to znamená výkonů, které přibývají v školském systému od nového školního roku, se řeší včetně nutnosti dofinancování každý rok. To je něco, co jenom odhadujete v rozpočtu a ne vždy to sedí.
Je možné, že někde třeba na nějaké úřednické úrovni, zejména na krajích, v momentě, kdy ještě neměli fyzicky poukázány peníze, tak z nějaké preventivní opatrnosti někoho varovali.
Ale nebyla žádná diskuze o tom, že by nebyly propláceny nové výkony. Za mě ani není možná, protože to jsou úplně stejně mandatorní výdaje jako jiné výdaje, které podle těch pravidel, které ve školství platí, máme.
Čtěte také
Dobšík: Je pravda, že nervozita vznikla a my jsme na ni reagovali stávkovou pohotovostí. Krajské úřady si to nevymyslely – dostaly informace od vás z ministerstva, že mají počítat s tím, že peníze nemusí dorazit, že nebude na nové výkony, že nebude na nové asistenty a že nemají vyplácet za listopad odměny.
Takové oznámení přišlo přímo z ministerstva, že ty peníze nebudou?
Dobšík: To vzniklo na poradě vedoucích odboru školství krajských úřadů, kde jim to bylo jako jedna z možných variant sděleno. My jsme žádnou paniku nevyvolali.
My reagujeme na situaci, která nastala po sdělení, že ty peníze se de facto řeší od srpna, kdy tam leží na ministerstvu financí žádost o rozpočtové opatření. A vezměte si, je listopad, mají být za chvilku platy za listopad a ty peníze ještě nejsou na cestě.
Financování nepedagogů
Od příštího roku přejde odpovědnost financovat nepedagogické pracovníky na zřizovatele, čili na obce a kraje. Pane náměstku, je všechno připraveno tak, jak být má, aby to fungovalo?
Nantl (ODS): Já myslím, že ano. Troufám si říct, že za několik let se to ukáže zpětně viděno jako blahodárný krok, který pro školství, pro profesní skupinu nepedagogů zvýšil předvídatelnost, jistotu.
Jestli se dneska bavíme o nějakých problémech nebo o otázkách nad tokem peněz ve školství, tak nepedagogové jsou jediná profesní skupina, jejíž příjmy na krytí jejich platů, kdyby třeba bylo rozpočtové provizorium, jdou přímo samosprávám. Myslím, že to bude dobré.
Čtěte také
Ale je samozřejmě dána i nějaká metodická podpora, jak by ti zřizovatelé z pohledu státu ideálně mohli postupovat. Myslím, že si s tím poradí dobře.
Pane předsedo, vy jako školské odbory jste byli skeptičtí vůči převodu odpovědnosti za financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele. Připustil byste, že se tato změna časem může osvědčit a ukázat se být blahodárná, abych použil slovo pana náměstka?
Dobšík: To je v tento moment něco jako věštění z křišťálové koule. Protože ten převod byl připraven opravdu velmi netransparentně a de facto jedním pozměňovacím návrhem. Takže o tom nebyla debata, kde by se to rozebralo, analyzovalo, připravilo.
Počkejte, ale třeba my v našem vysílání jsme o tom debatovali opakovaně s různými představiteli.
Čtěte také
Dobšík: Dobře, ale pokud mám dobré informace, tak nikdo, ať už samosprávy na místní, obecní, nebo krajské úrovni s tím nesouhlasil. Protože měly obavu, že to, co jim přijde v rámci navýšeného rozpočtového určení daní, nebude dostatečné.
A je to tak, protože peníze se nepočítaly na skutečné stavy, ale na ty snížené, kdy v roce 2023 ve státním rozpočtu bylo navrženo škrtnutím pera v červnu minus 17 tisíc nepedagogů.
Nakonec to bylo jenom těch osm a půl tisíce, které se škrtly. A navíc nikdo tam nezapočítal, že velmi výrazně stoupne minimální mzda a zaručené platy, což je víc jak sedm procent. Peněz tam není dostatek a bude to skutečně problém.
Proč se ke vzniklému problému s nedostatkem peněz v regionálním školství nevyjádřilo ministerstvo financí? Jak rychle se podaří finance doplnit, pokud ve středu vláda problém vyřeší? A naplnil dosluhující kabinet Petra Fialy (ODS) slib učitelům, který jim dal na začátku volebního období? Poslechněte si celý díl pořadu Pro a proti ze záznamu v úvodu článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.



