Nenáviděný, nebo milovaný Franz Josef? Jeho vláda byla mostem mezi starým a novým světem, píše historik

11. červen 2018
Císař František Josef I.

Císař František Josef I., lidově Franz Josef, byl panovníkem rakousko-uherské monarchie dlouhých 68 let. Žil v letech 1830–1916. Do našeho povědomí se vrací spolu s tématy, která byla po dlouhou dobu zapomínaná. Můžeme dokonce říci, že se našim dějinám vrací kontinuita a otevírají se nové pohledy na naši minulost.

Období jeho vlády zahrnuje vše, co život přináší. Společenské změny, úspěchy i neúspěchy, osobní štěstí i tragédie, ale bezpochyby právě v období jeho panování došlo k modernizaci ve všech oblastech života. A také ke vzniku novodobého, moderního českého národa.

Stařičký mocnář i otec monarchie

Na trůn nastoupil mladičký, v posledním období už byl zobrazován jako stařičký mocnář. Známý byl svou pečlivostí, smyslem pro řád a také pro jeho jistou neměnnost. Jeho stylizace byla vedena do pozice otce-panovníka a obyvatelé monarchie byly jeho „dětmi“.  Zajímavostí je, že ač bývá častokrát období habsburského soustátí zobrazováno jako neblahé období „poroby českého národa“, tak je císařova osobnost jednou z těch, které se z tohoto zjednodušeného – a přiznejme, že i nepravdivého – vnímání vymyká.

„Jeho portréty opět zdobí stěny restaurací, aniž by vzbuzovaly znepokojení veřejnosti… Na knižních pultech se objevila celá řada životopisů Františka Josefa I., čtenářský zájem stále přitahují tragické osudy krásné císařovny Sissi nebo korunního prince Rudolfa,“ uvádí host pořadu, historik Jiří Rak.

František Josef I. v roce 1865

Nenávidění Habsburkové?

A tím se dostáváme k mýtu, že lidé údajně neměli v oblibě Habsburky, císaře a jejich jediným přáním bylo zbavit se „té nenáviděné monarchie“. Při hlubším pohledu se však začínají objevovat prameny, které právě tento mýtus vyvracejí.

Dobový tisk nám přináší svědectví obdivu a úcty k císaři, další prameny pak nadšené vítání panovníka při jeho návštěvách území dnešního Česka. Stejně tak si můžeme připomenout jeho podíl na otevírání a budování institucí, které jsou symbolem modernizace českého národa, jako je Národní divadlo či vznik dnešní Akademie věd.

Císařovy návštěvy jsou zcela samostatnou kapitolou, ostatně ještě jako mladý hoch se snažil navštívit všechny části rozlehlé říše. Do českých zemí pak přijížděl opakovaně a vždy to byla velká sláva, na počátku 20. století pak spojená i se světem reklamy, takže dobové inzeráty zněly:

„Obchod dámskými oděvy Marie Černé nabízí k císařovu pobytu do Prahy ženám všech postav levné, ale elegantní blusy, župany a spodní sukně!“ nebo „Kdo k návštěvě císaře pána do Prahy zavítá, neopomine prohlédnouti velký a podivuhodný sklad zdravotních ledniček sklem neb teracem vyložených firmy Weigner a Metzl!“. Řada domácností doma měla nejrůznější suvenýry – skleničky, džbánky, popelníky – které zdobil majestátní portrét mocnáře.

Císař František Josef I. zemřel 21. listopadu 1916

Most mezi starým a novým světem

Svět, do značné míry poklidný a předem daný, zcela rozvrátila 1. světová válka. Na císařovo prohlášení Mým národům reagovaly tehdejší Národní listy a 29. června 1914 uvedly:

„Jak život mění nejlepší úmysl! Když nejen Rakousko-Uhersko, nýbrž celá Evropa, všecek vzdělaný svět oslavovaly vzácné životní jubileum císaře Františka Josefa, velebily jej jako knížete míru, jako mocnáře nejzasloužilejšího o mír Evropy, jako nejmocnější a nejvěrnější záštitu míru a pokoje… a přece nejstarší vladař na světě, císař a král František Josef I. ve kmetském věku nebyl ušetřen toho, co dovedl zamezovati téměř půl století: války.“ 

Konce války, tak kruté a pro monarchii v konečném důsledku zničující, se císař již nedožil. Zemřel dva dny před dovršením 68. roku jeho vlády v listopadu roku 1916, ve svých 86 letech. „S jeho jménem jsou spjaty zážitky lidí dvou století, vládl třem generacím a jeho vláda byla jakýmsi dlouhým mostem mezi starým a novým světem se zcela odlišnými vstupními a výstupními mosteckými věžemi,“ píše v knize František Josef I. historik Otto Urban.

Pořad Češi císaře Františka Josefa I. neuctívali?! z cyklu Jan to bylo doopravdy připravila a slovem provázela Ivana Chmel Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem pořadu je historik Jiří Rak.