Nenaolejuje-li je Julie, naolejuje je Gross

Stanislav Gross by rád přiměl policii, aby prošetřila především styky obchodníků s oleji s různými tehdejšími vysokými politickými funkcionáři a jejich rodinnými příslušníky.

Co soudobý čert ale nechce, shodou nějakých okolností jsou to politici Občanské demokratické strany, takže premiérova snaha, jakkoli může mít konkrétní pozadí, zavání obyčejnou předvolební populistickou agitkou. Jiří Večeř, vězeň na Mírově, kde si odpykává dvanáctiletý trest za účast na vraždě jednoho ze spoluúčastníků grandiózního manévru s lehkými ropnými oleji, se rozhodl promluvit a neváhal, v nedávno vysílaném dokumentu ČT, jmenovat někdejší špičky ODS jako lidi, kteří, lidově řečeno, "v tom měli jet taky".

Dobrá, proč by se ve spolupachateli vraždy nemohlo po letech pohnout svědomí a proč by nemohl dostat chuť svěřit veřejnosti některé podrobnosti čachrů z dob nejrannějšího kapitalismu v Čechách?

Jenže - na druhou stranu - proč tohle všechno už policie dávno, například v minulých šesti letech, kdy v jejím čele stál Stanislav Gross, neprošetřila? Například v rámci akce "Čisté ruce"?

Pan Večeř v televizím dokumentu sám uvedl, že výpovědi o údajné účasti prominentních politiků a jejich rodinných příslušníků na okrádání státu v kauze lehkých topných olejů měla od něj policie k dispozici už v průběhu jeho vyšeřování. Takže co?

Tehdy to policii nezajímalo a nyní by mělo? Kde je ten jemný posun v posuzování závažnosti téhle lehce naolejované kauzy?

Myslím, že nebudu sám, koho napadne, že v kauze lehkých topných olejů, nejen, že ruka ruku myje, jako spíše - ruka ruku mastí.

Mluvívá se o tom případu, při němž stát přišel nejméně o 60 miliard korun, jako o čemsi, co bylo možné spustit díky jakési díře v zákonech. Jenomže, vážení přátele organizovaného zločinu, něco jako "díra v zákonech", neexistuje. Platí jen to, že co není výslovně zakázáno, je povoleno.

A naopak - je těžko možné popisovat situaci v našem hezkém právním státě jako stav, kde vše co není zakázáno, zavání onou "dírou v zákonech". Na všechno zákony udělat nejde, to bychom se na ulici ani nehnuli.

Případ lehkých topných olejů je o tom, že se tehdejším zákonodárcům na návrh tehdejší vlády, resp. tehdejšího ministra financí podařilo vyrobit situaci, v níž mohla být nafta deklarována jako lehký topný olej - jen čistě na základě toho deklarování. To, že finančním úřadům, potažmo policii, potažmo zpravodajským službám, honícím se za organizovaným zločinem uniklo, že někdo někde nakupuje "ábrmilióny" tzv. "lehkého topného oleje", ale prodává ho pak mnohonásobně dráž jako naftu - no, promiňte, toho by si možná na příslušném místě všimnul i cirkusový kůň, ovládající jednoduché početní operace. Jenže, smutná zkušenost bohužel praví, že finanční úřad se lépe vyřádí na malém živnostníkovi, než na velkopodnikateli s naftou, že? Totéž policie, totéž další složky výkonné moci.

Kdyby se byli bývali tenkrát naši olejoví padouši nezačali mezi sebou vybíjet, nejspíš by ten čachr šel provozovat donekonečna.

Jestli chce nyní premiér, s pomocí spřáteleného ministerstva vnitra, nějakým způsobem celou kauzu rozkrýt, bude jistě zajímavé sledovat, kam všude se nitky organizovaného zločinu za těch pár let svobody v téhle zemi vpletly. Mám za to, že důkladné rozkrytí pozadí jednoho vrstevnatého případu čachrování s lehkými topnými oleji, by bylo jistě víc než jen předvolební agitka. Ale, aby nám pak v té politice vůbec někdo zbyl.

Ovšem nenaolejuje-li to Gross, měla by to dál olejovat média.