Nemocnice v Mosulu vstaly z trosek, základní věci tam ale chybí, říká česká zdravotnice o misi v Iráku

27. září 2017
Západní část iráckého mosulu po týdnech těžkých bojů

S Lékaři bez hranic pomáhala na několika zahraničních misích, naposledy letos v létě v iráckém Mosulu. Tedy ještě během bitvy, kterou o baštu Islámského státu sváděly Irácké jednotky. Zdravotní sestra Jitka Kosíková vedla zdravotnický tým Lékařů bez hranic složený z místních i zahraničních spolupracovníků, celkem asi 150 zdravotníků. „Předem dostáváme informace o tamní situaci, realita je ale jen těžko představitelná,“ přiznává.

Jedním z jejích hlavních úkolů bylo zmapovat zdravotnická zařízení ve městě. „Cestovala jsem po Mosulu a navštěvovala nemocnice. V jedné jsem viděla fotku, jak vypadala po příchodu lékařů a jak vypadá nyní. Byla to proměna ze spálené budovy na krásnou nemocnici. Během pár měsíců,“ přibližuje.


Někde to fungovalo. Potkala jsem ale i doktory, kterým chyběl zdravotnický materiál, léky a základní vybavení. Bez toho těžko mohli svým pacientům pomoci.Jitka Kosíková

Nadšení ale nemohlo nahradit chybějící materiál. Nešlo používat například ani jinak funkční rentgen, protože zcela chyběly filmy. Buďto nebyly vůbec k dostání, nebo chyběly peníze. „Zpravidla fungovala jen část nemocnice. Stačilo ale projít chodbou a byli jste v troskách,“ popisuje.

Postup irácké armády v bitvě o Mosul byl zpočátku poměrně rychlý, postupem času se ale změnilo v tvrdé boje o každý dům. Zejména západní část města je proto těžce poškozená. Kosíková vzpomíná na několikametrové krátery v ulicích, které přerušily potrubí a kanalizaci.

Perfektní angličtina

Kosíková během pobytu v Iráku ani v jiných muslimských zemích nikdy neměla problém s tím, že je žena. „Se zdravotnickým personálem byl ten respekt vzájemný. Lékaři bez hranic ale obecně respektují kulturu dané země, takže pokud se místní ženy na ulici zahalují, děláme to taky. V nemocnicích jsem se ale pohybovala bez šátku,“ říká.

Jitka Kosíková v čekárně na klinice v Bangladéši

Problém nebyl ani s jazykovou bariérou. „Se sestrami to bylo složitější, ale lékaři komunikovali výbornou angličtinou. Nechci střílet do vlastních řad, ale v porovnání s českými lékaři na tom jsou mnohem lépe,“ podotýká. Přesto s sebou měla i překladatele, pokud někde preferovali arabštinu.

Kosíková pracuje v domácím hospicu Cesta domů, na svou měsíční misi vzala dovolenou a neplacené volno. „Doma jsem řekla, že jedu do oblasti Mosulu, ne přímo do města. Člověk musí ty informace dávkovat. Během každé cesty zničeným městem do práce a z ní jsem cítila strach. Ten byl v Mosulu všudypřítomný,“ uzavírá.

Kdy se bála o svůj život? Co ji přivedlo k Lékařům bez hranic? Poslechněte si celé Interview Plus >>