Německo se z vůdce Evropy stalo její slabinou, tvrdí komentátor Reuters

Německo se z neoddiskutovatelného vůdce Evropy stalo její slabinou, píše komentátor zpravodajské agentury Reuters John Lloyd.

Německá kancléřka se podle něj dostala do obtížné situace. Vždy byla symbolem politického vedení v duchu umírněného přístupu a zdravého rozumu.

Teď si ale Merkelová musí vybrat mezi dalším kolem vyčerpávajícího vyjednávání o sestavení většinové vlády, menšinovým kabinetem nebo opakováním spolkových parlamentních voleb.

Merkelová je v oku bouře

Spolkovou republiku považuje za klidné útočiště nacházející se v oku pomyslné politické bouře, která zachvacuje kontinentální Evropu. Doposud berlínskou vládu vedla žena, která je oslavovaná doma a respektovaná v zahraničí.

Teď se ale německá média ptají, jak dlouho se kancléřka Merkelová u moci ještě udrží. Jednání o koalici Jamajka na půdorysu čtyř stran ztroskotala, a jestli se pro koaliční vládu ve staronovém složení rozhodnou sociální demokraté je zatím ve hvězdách.

Německo se proto nachází v politické krizi. A jelikož se jedná o jeden z nejvýznamnějších států Evropské unie, jsou problémy Německa pro integrační celek závažnější než cokoliv jiného, co Unii tíží. Nervy Evropanů se napínají k prasknutí, soudí komentátor.

Leckomu se prý mohou zdát předčasné volby jako vhodné řešení. Jejich konání Angela Merkelová upřednostňuje v případě, že se sociální demokraté odmítnou podílet na vládě velké koalice. Leckdo by mohl očekávat, že předčasné volby jsou způsob, jak se dostat z patové vnitropolitické situace, ve které se Německo ocitlo.

Angela Merkelová a Martin Schulz|foto: flickr.com , European Parliament, CC BY-NC-ND 2.0, Pietro Naj-Oleari

To je sice možné, ale v úvahu připadá i jiný volební výsledek. Takový, jakého se obávají liberálně smýšlející Němci, pravicoví i levicoví: posílení Alternativy pro Německo (AfD). Tedy krajně pravicové strany, která se dokázala stát třetí nejsilnější stranou v současném německém parlamentu. Do letošních voleb přitom své zástupce v Bundestagu neměla, připomíná Lloyd.

Zdá se, že německá loď neproplouvá jen dočasně neklidnými politickými vodami. Existuje reálná hrozba, že míří úplně mimo prostor, který byl od druhé světové války pro německou politiku určující. Jeho jádrem je pomyslná společenská úmluva, kterou hodlají dodržet jen uskupení politického středu.

Hluboko uvnitř německé politické doktríny se nachází sdílené přesvědčení o antifašistickém přístupu. Odolnost vůči fašistickým tendencím je přitom jedním ze základních kamenů poválečné německé společnosti, který byl zároveň podmínkou pro návrat Německa mezi demokratické státy.

Současné dělící linie v rámci jednotlivých členských států se začínají odrážet i na celém evropském projektu. Evropská unie přitom při svém jednání s Velkou Británií o podmínkách brexitu zdánlivě vystupuje jako jednotný blok dvaceti sedmi států, který jedná jen velmi neochotně a přesto důrazně s dvacátým osmým zbloudilým členem.

Očividná neschopnost integrace

Ve skutečnosti je to ale samotná Evropská unie, která naléhavě potřebuje upřímnou diskusi, jak se hodlá vyrovnat se svými vnitřními i vnějšími slabinami a výzvami. Musí si také bez obalu promluvit o své očividné neschopnosti pohnout se směrem k jednotnějšímu a více integrovanému bloku, když už ne k úplné federaci.

Evropská unie, Velká Británie|foto: CC0 Public domain

Současné německé problémy mohou být jen krátkou epizodou. Podle Lloyda je tomu tak zejména proto, že Německo zůstává nejvýkonnější ekonomikou Evropy a jedná se prý také o nejlépe spravovanou zemi ze všech.

Angela Merkelova zůstává nejoblíbenější političkou, která si víc než plně zaslouží pověst racionální a pečlivé kancléřky. Merkelová se také zavázala, že německá vláda se bude i nadále věnovat budování úspěšnější Evropské unie, podotýká komentátor.

Ale poslední vývoj si podle něj žádá analýzu a patřičnou reakci. Pokud je stále užší a provázanější Unie pouhou chimérou, je třeba najít odpověď na otázku, jaká forma Evropské unie je tedy vhodná pro dvacáté první století.

A pokud je možné takovou podobu nalézt, mělo by se o ní vážně jednat jako o novém existenčním rámci pro Evropu. Starý kontinent by už neměl toužit po naplnění současného snu, pokud je nedosažitelný, uzavírá svůj sloupek John Lloyd, komentátor zpravodajské agentury Reuters.