Německo nasadí v březnu 2022 vodíkové vlaky do běžného provozu. Češi jsou opatrnější

29. duben 2021

Německá železnice zažije technologický skok. V březnu 2022 nasadí do běžného provozu první vodíkové vlaky. Soupravy procházely mnoha testy už od roku 2018. A protože uspěly, začnou jezdit na 123 kilometrů dlouhé trase mezi dolnosaskými městy Cuxhaven a Bremerhaven. Německý dopravce EVB si objednal 14 souprav. Vodíkové vlaky zvažuje také Česká republika.

Podle renomované mezinárodní konzultantské společnosti IAC Partners produkují naftové soupravy pro 100 cestujících cca 7 gramů oxidu uhličitého na cestujícího a kilometr. Pro stejně velké vodíkové vlaky udávají pětkrát méně.

Problém je v tom, že součástí poměrně sofistikované metodiky použité pro výpočet schází to zásadní – záleží, jaký vodík se používá. „Vodíků“ je z hlediska výrobních postupů několik druhů.

Emise vodíkých a naftových vlaků

Takzvaný šedý vodík vzniká zpravidla jako odpadní produkt při chemické výrobě a vyrábí se z fosilního paliva, z uhlí a zemního plynu. U něj se sice počítá s nízkou výrobní cenou zhruba 30 korun za kilogram, což je skvělé, pokud srovnáváme provozní náklady vlaků.

Čtěte také

Pak totiž naftový vlak stojí provozně to samé, co „ekologický“ vlak vodíkový, jenže při takové výrobě vznikne na kilogram vodíku cca 400 gramů oxidu uhličitého. A to není tak daleko od nafty, protože vyrobit litr nafty zatíží životní prostředí cca 600 gramy oxidu uhličitého.

A k tomu je potřeba započítat samozřejmě oxid uhličitý a další škodliviny, spojené se spalováním v naftovém motoru. Výfukové plyny sice jdou poměrně efektivně čistit. Ale na pouhou vodu, která vzniká jako odpad v palivových článcích vodíkových vlaků, se samozřejmě naftové motory nikdy nedostanou.

Zelený vodík je drahý

Pro výpočet ekologické zátěže se může použít i ten „správný“, tedy takzvaný zelený vodík. Ten se vyrábí elektrolýzou vody, které se na litr vodíku spotřebuje zhruba 5 litrů plus obrovské množství elektrické energie, která má být k dispozici mimo špičku z obnovitelných zdrojů. A orávě tyto energetické souvislosti jsou důvod, proč se vodík plánuje používat.

V případě zeleného vodíku je zátěž pouhých 25 gramů oxidu uhličitého na litr. Problém je, že takový vodík už výrobně nestojí zhruba 30 korun, ale pětinásobek. A to už nevychází ekonomicky výhodně.

Češi připravují studii

Přesto je vodík pro řadu zemí v našem regionu velkým tématem, což souvisí s tím, že do roku 2050 se Evropa chce stát prvním klimaticky neutrálním světadílem.

Čtěte také

A tomu je přizpůsobena třeba i dotační politika. Vodíkové vlaky patří mezi dopravní prostředky, na jejichž pořízení lze čerpat unijní dotace.

Také proto by nejpozději do roku 2024 měla být u nás k dispozici studie, která pomůže s rozhodováním, na kterých tratích by případně vodíkové vlaky mohly jezdit.

Podle Aleše Doucka z České vodíkové platformy jsou mezi vážnými zájemci o vodíkové vlaky třeba krajské úřady v Ústí nad Labem a Ostravě: „Jak Moravskoslezský, tak Ústecký kraj se o vodíkové vlaky hodně zajímají. A my jsme součástí konsorcia s Výzkumným ústavem železničním a pracujeme na přípravě studie proveditelnosti implementace vodíkových vlaku na českých železnicích.“

V relativně brzké době slibuje Doucek podklady pro to, abychom věděli, co to znamená provozovat vodíkové vlaky v podmínkách České republiky. Pak už je relativně malý krok k tomu tyto vlaky nakoupit.

Vyměnit tisíce dieselových vlaků

Přestože vodík má význam především v regionální dopravě a mimo elektrifikované tratě, očekává francouzský výrobce kolejových vozidel Alstom, že kvůli naplňování cílů pro snižování emisí skleníkových plynů bude Evropa do roku 2030 nahrazovat více než 5 tisíc osobních dieselových vlaků.

Čtěte také

A to hlavně v Německu, Velké Británii, Itálii a Francii. Právě Francie plánuje, že do roku 2035 vyřadí úplně všechny své dieselové vlaky.

Kromě francouzského Alstomu finišují své vlaky pro příměstskou dopravu třeba německý Siemens a švýcarský Stadler. V Číně existuje i vodíková tramvaj.

Německo – i se svými přísnými drážními předpisy – si zatím objednalo víc než 40 vodíkových vlaků. Dalších šest jednotek jde do Itálie. Testovací provoz mají za sebou i nizozemské nebo rakouské dráhy a v roce 2022 začnou tyto vlaky jezdit i v testovacím provozu z francouzského Lyonu.

České firmy zatím s výrobou vodíkových vlaků, alespoň podle dostupných informací, nepočítají. I proto, že s vodíkem jsou spojeny i bezpečnostní obavy. Problémem je například to, že je vysoce hořlavý a jeho plamen je neviditelný.

Čtěte také

Například vozidla Alstom proto budou mít tlakové nádoby na střeše.

Homologačními procesy už v minulosti prošla vodíková auta, autobusy a připravují se dokonce i vodíková letadla. Náročnější je bezpečnost u samotné vodíkové infrastruktury, třeba u plnicích stanic. Ale samotné dopravní prostředky by na tom s bezpečností hůř být neměly.

Poslechněte si celou reportáž Petra Kološe, který se zaměřuje na technologické novinky.

autor: Petr Kološ
Spustit audio

Související