Německo je velmocí v přerozdělování, Němci přesto žádají větší solidaritu

Protesty kvůli vysokým nájmům v Berlíně.
Protesty kvůli vysokým nájmům v Berlíně.

Mnozí Němci nejsou spokojení se stále větší sociální nerovností. Podle mínění některých obyvatel Spolkové republiky se výše platů těch nejbohatších výrazně vzdaluje od nižších příjmů a požadují, aby do problematiky zasáhl stát formou spravedlivějšího přerozdělování.

Jak ale tvrdí deník Die Welt, na světě sotva najdeme průmyslově vyspělou zemi, která by bohatství vyšších společenských vrstev přerozdělovala směrem dolů víc než právě Německo.

Economist: Omezení nerovností je potřebné, stále vlivnější bohatí jsou ale proti

Spoření

Světové bohatství se soustřeďuje v rukou čím dál tím menší skupiny lidí. Redakční komentář britského týdeníku Economist se zabývá vlivem tohoto trendu na politiku.

Podle Judith Niehuesové, ekonomky z Institutu německého hospodářství, si velké množství Němců přeje snížení rozdílu v platech. Požadavek na spravedlivější redistribuci peněz pod dohledem státu sdílí podle pravidelných průzkumů z poslední dekády stále více lidí.

Tento trend je zajímavý z několika hledisek. „Jednak proto, že zvyšující se příjmovou nerovnost nelze doložit hospodářskými daty. Zvyšující se potřeba sociální rovnosti nekoresponduje s tím, jak jsou peníze v Německu přerozdělované. Podmínky se totiž od roku 2005 téměř nezměnily,“ vysvětluje Niehuesová.

Nezaměstnaných ubývá

V souvislosti s redistribucí peněz ve společnosti se často odkazuje na takzvaný Giniho koeficient, kterým se poměřuje ekvivalence rovnosti bohatství. Čím vyšší je jeho hodnota, tím větší panuje nerovnost v platech, mzdách a dalších finančních tocích. Ve Spolkové republice se ale hodnota indexu za posledních několik let nezvýšila.

Levice si vždycky najde důvod, proč rozdávat. Je to cesta do socialistického marasmu, varuje Kohout

Pavel Kohout

Vláda přidá od roku 2020 důchodcům měsíčně 900 korun, tedy více než nařizuje zákon. Jde o populistický krok, nebo je za tím snaha zlepšit životní úroveň seniorů, na kterou jsou ve státní kase prostředky?

Pozoruhodný je také fakt, že podle údajů Spolkové agentury práce je v současnosti počet příjemců sociální pomoci nejnižší od počátku století. V minulém roce dávky v Německu pobíralo necelých šest milionů lidí, třeba v letech 2006 a 2007 to přitom bylo více než sedm milionů osob. Zvyšuje se také počet živnostníků, kterých působí téměř 45 milionů. Jak Die Welt podotýká, tato čísla dokazují, že nikdy v německé historii nepracovalo tolik lidí samo na sebe.

Požadavky na spravedlivější přerozdělování peněz tak mohou nelogicky plynout ze zvyšující se nabídky pracovních míst. „Pozitivní hospodářský vývoj může způsobovat to, že stejnou sociální nerovnost jako v roce 2005 lidé v současnosti vnímají citlivěji a odmítají ji,“ myslí si ekonomka Niehuesová.

I když situaci vnímají podobně také obyvatelé jiných vyspělých průmyslových států, sotva je někde přání po spravedlivější společnosti tak výrazné jako v Německu. A to přesto, že je pouze několik zemí, které do výše platů zasahují více než spolková vláda. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) tak činí pouze Finsko, Francie a Belgie, a to převážně prostřednictvím vysokého zdanění velkých výdělků.

Pohádka o nerovnosti

Jedno kontroverzní vysvětlení toho, proč Němci preferují stejnost, přináší ekonom a spisovatel Daniel Stelter. Podle jeho názoru zemi opustilo velké množství podnikavých a výkonných lidí. Chybu vidí také na straně politiků a médií.

Mileniály vystihuje tvrdá práce a dluhy, ne avokádové toasty. Naslouchejme jim, vyzývá novinářka

Mileniálové

Představy o generaci narozené mezi ranými 80. lety a přelomem tisíciletí jsou zcela špatné. Příslušníci takzvané Generace Y se naučili bojovat, a to je důvodem, proč by právě jim mělo být nasloucháno.

„Němečtí politici nám od rána do večera vyprávějí pohádky o rostoucí nerovnosti. A to i když to není pravda,“ kritizuje Stelter.

Ve své knize s názvem Pohádka o bohaté zemi spisovatel vyzývá, aby politici namísto neustále se zvyšujících a neudržitelných sociálních výdajů investovali do budoucích projektů.

Jak Die Welt pokračuje, ve skutečnosti si mnoho Němců neuvědomuje, jak je současný daňový systém ve Spolkové republice účinný. Podle údajů ministerstva financí přichází deset procent nejlépe vydělávajícího obyvatelstva o 55 procent svých příjmů.

Na druhé straně škály polovina německých pracujících do systému přispívá pouze 6,4 %. Jak ale plyne z průzkumů veřejného mínění, většina Němců výši daní u nízkopříjmových skupin přeceňuje, a naopak podceňuje daně lidí s vysokými výdělky.

Vysoké platy i daně

Skutečnost, že míra zdanění je v Německu vysoká, potvrzuje také profesor hospodářské politiky z Lipské univerzity Gunther Schnabl. V bilanci státního rozpočtu dominují daně z příjmu a sociální výdaje, k tomu se přidávají příspěvky jednotlivým spolkovým zemím a obcím.

Ekonomika zpomaluje kvůli Číně, na příchod krize to nevypadá, tvrdí člen rady ČNB Michl

Aleš Michl

Růst české ekonomiky loni zpomalil na 3 % ze 4,5 % v roce 2017. Česko tak roste pomaleji než Slovensko, Polsko nebo Maďarsko. Naopak německé HDP loni rostlo jen o 1,4 % a v letošním roce by to mělo být ještě méně.

„Když sečteme všechny položky týkající se dělby peněz, dostaneme se na částku vyšší než bilion eur,“ vysvětluje odborník. Jak dodává, je daňové zatížení střední a vyšší vrstvy obyvatelstva vysoké.

Z historického hlediska tak nerovnoměrné přerozdělování umožnil hospodářský boom po reformách Ludwiga Erharda a jeho následovníků v 50. a 60. letech. „Vytvoření tržního hospodářství a především tvrdé měny razantně zvýšilo zisky z produktivity a vedlo ke zvyšování platů. Tyto faktory ovlivnily to, že obyvatelstvo vysoké zdanění nevnímalo negativně,“ říká Schnabl.

Nicméně vysoké sociální výdaje státu podle něj v současnosti udržují při životě pouze nákupy státních dluhopisů Evropskou centrální bankou (ECB) a nízké úrokové sazby.

Kulturní rozdíly

Levné peníze však podrývají produktivitu práce jakožto základ vysokých platů a štědrého sociálního systému v Německu. „Z toho pak profitují především vysokopříjmové skupiny a starší vrstvy obyvatel, protože taková politika vede k růstu cen nemovitostí a vlastnictví,“ popisuje situaci profesor.

Schnabl si také myslí, že vysoká míra redistribuce bohatství ve společnosti není předurčená k tomu být úspěšným modelem. A to z důvodu snížené sociální mobility, tedy možnosti přesunu skupin obyvatel z jedné socioekonomické skupiny do druhé. „Takový stav přispívá k ukotvení nerovnosti v Německu,“ dodává akademik.

Zajímavé je, že mezi přáním lidí zvýšit přerozdělování ve prospěch nižších příjmových vrstev a jeho skutečnou výší a mírou nelze zjistit žádnou souvislost. Na jedné straně existují země, jako Spojené státy, s výraznou nerovností platů a zároveň nízkou mírou přerozdělování, jejichž obyvatele to nechává chladnými.

A na straně druhé jsou státy, jako třeba Francie a Německo, kde panuje zcela opačná situace. Tyto země vykazují vysokou míru přerozdělování bohatství a jejich obyvatelé v této oblasti prahnou po ještě větší spravedlnosti. Nakonec to ve skutečnosti bude opravdu otázka mentality, zamýšlí se německý list Die Welt. 

Spustit audio

Související