Německá reakce na vražedné útoky je pozoruhodně klidná

Němci zůstávají po sérii útoků pozoruhodně klidní, píše britský týdeník Economist. Autor článku si všímá, že Němci reagují na terorismus věcnou debatou. A také v duchu prohlášení politologa Herfrieda Münklera. Ten za nejlepší přístup považuje takzvaný „heroický klid“, „heroische Gelassenheit“.

Jak Economist dále uvádí, přehnaným reakcím Němce odnaučila temná období jejich vlastní historie. Ať si klidně ostatní země vyhlašují války s terorismem a skoro permanentní výjimečný stav, zní jejich nikterak hysterický názor.

Ten si zachovávají navzdory dřívějším prohlášením škarohlídů a skeptiků, že se jedná jen o prázdné postoje. Ty si podle nich Německo mohlo dovolit, protože se mu vyhýbaly velké teroristické útoky. Stačil však jeden týden, a takové tvrzení přestalo platit. V Německu se odehrály čtyři velmi odlišné útoky, jejichž výčtem článek pokračuje.

Útoky v Německu

18. července nejprve zaútočil afghánský běženec. Nožem a sekerou zranil pět cestujících ve vlaku, další ženu na vlakovém nástupišti. O čtyři dny později osmnáctiletý Němec íránského původu zaútočil v nákupním centru v Mnichově. Zastřelil devět lidí a třicet zranil. Jen dva dny poté syrský běženec zabil těhotnou ženu mačetou. Případ podle německé policie neměl nic společného s terorismem. Šlo o „vztahové problémy“. Stejný večer, pouze na jiném místě, se jiný běženec pokoušel dostat na koncert s batohem plným výbušnin. Když ho nepustili dovnitř, vyhodil se do povětří a zranil 15 lidí.

Nervozita Němců rostla s každou zprávou o dalším útoku. V prvních hodinách po vražedném řádění v Mnichově nakrátko zavládla panika. Na sociálních sítích se začaly šířit zvěsti, že na útěku jsou tři vrazi a ne jeden. Mnichovská policie byla zahlcena téměř pěti tisíci tísňovými hovory. Ale skoro vždy šlo o planý poplach.

Hashtag #Otevřené dveře

Mnichov se však brzy vzchopil. Na internetu se rychle objevil hashtag, neboli internetový odkaz #OffeneTür (#Otevřené dveře). Pod ním obyvatelé nabízeli ubytování lidem, kteří v noci uvízli ve městě kvůli útokům. Mnichovský policejní mluvčí Marcus da Gloria Martins se zároveň neustále snažil oddělovat fakta od smyšlenek. Právě mluvčí da Gloria Martins, který napsal dizertační práci o krizové komunikaci, se nakonec stal hrdinou týdne. „Dejte nám šanci sdělovat vám fakta. Nespekulujte“, žádal v televizní talk show diváky a média. Sklidil největší aplaus večera poznamenaného tragickými událostmi, píše Economist.

Většina politiků rady mluvčího mnichovské policie uposlechla a rozlišovala mezi okolnostmi jednotlivých útoků. Ten nejhorší, který se odehrál v mnichovském nákupním centru Olympia, neměl s radikálním islamismem nic společného.

Obchodní centrum Olympia v Mnichově po útoku

Osmnáctiletý střelec David Ali Sonboly byl údajně šikanován, trpěl depresemi a útok plánoval rok. Stoupenec krajní pravice, obdivovatel Adolfa Hitlera a norského masového vraha Anderse Breivika se považoval za „pravého árijce“ a nesnášel migranty. Nikoliv náhodou zaútočil v den pátého výročí masakru, který v Norsku spáchal Breivik.

Vedou násilné počítačové hry k teroristickým útokům?

Sonbolyho případ zároveň rozvířil mnoho debat. Měly by se zakázat násilné počítačové hry typu Counter-Strike? Hrál ji Sonboly a oblíbili si ji i jiní útočníci před ním. Zdá se, že většina lidí je proti. Takový zákaz by omezil svobodu a nebylo by to spravedlivé vůči hráčům, kteří se nedopustili žádných násilností. Mělo by Německo v takových nouzových situacích nasadit armádu? Někteří, včetně bavorského ministra vnitra Joachima Herrmanna, říkali, že ano. Jiní poukazovali na historii nacistické éry a vyzývali k obezřetnosti.

Mnichovský vrah Sonboly použil pašovanou zbraň Glock 17. Měly by se tedy německé zákony o držení zbraní zpřísnit? Převládala odpověď, že ne. Už teď má Německo jedny z nejpřísnějších zákonů o držení zbraní na světě. Sonboly koupil zbraň nelegálně ze Slovenska přes „temný net“, šifrovanou část internetu.

Šance pro populisty

Veřejné debaty o dalších třech útočnících probíhaly podle britského týdeníku ve stejně vyzrálém duchu. Všichni byli běženci ze zemí zmítaných válkou a byli zřejmě traumatizovaní. Dva z nich - útočník se sekerou ve vlaku a atentátník s bombou v batohu na koncertě - útočili ve jménu Islámského státu.

Syrští uprchlíci stojí nedaleko místa útoku v Ansbachu s nápisy: Jsme muslimové, a ne teroristé

První z nich byl nezletilý Afgánec, který do Německa přišel bez rodičů. Druhý byl Syřan, kterému v uprchlickém centru přezdívali Rambo. Úřady zamítly jeho žádost o azyl, měl být deportován do Bulharska. V minulosti se léčil v psychiatrické léčebně a dvakrát se pokusil o sebevraždu.

Někteří se obávali, že Islámský stát propašoval teroristy mezi uprchlíky, kteří přišli v posledních letech do Německa. Podle ministra vnitra Thomase de Maiziéra Německo vyšetřuje 59 takových případů. Úřady vyšetřují dalších 708 možných islamistických spiknutí, která se týkají více než tisícovky podezřelých. De Maiziére zdůraznil, že drtivá většina uprchlíků jsou mírumilovné oběti a nikoli pachatelé teroru. Většina Němců se shoduje, že uprchlíci, především ti mladí a traumatizovaní, by měli dostávat lepší poradenství.

Jen málo politiků se snažilo z tragédie něco vytěžit. Během střelby v Mnichově se předák populistické a protiimigrantské Alternativy pro Německo André Poggenburg snažil svalit vinu na politiku otevřených dveří Angely Merkelové a to ještě předtím, než se vědělo, kdo střílel. „Soucítíme s raněnými a pozůstalými a jsme znechuceni zastánci Merkelové a levicovými idioty, kteří za to můžou,“ napsal na Twitteru.

Tweet byl ihned odsouzen nejen na sociálních mediích, ale i v rozhlasovém a televizním vysílání. Když se ukázalo, že střelec byl Němec, Poggenburg si vysloužil posměch. Potom život v Německu s heroickým klidem pokračoval dál, píše britský týdeník Economist.

autor: thk
Spustit audio