Německá opozice se snaží demonstrovat jednotnost

To jsou však jen preference jednotlivých stran. A jak známo, dochází v politice jen zřídkakdy k situaci, kdy se jedné straně podaří dosáhnout tak drtivého vítězství, že je schopna vládnout sama. Mnohem častěji jde o schopnost dohodnout se na kompromisech a uzavírat spojenectví. A tak je tomu i v případě současné německé politické scény. Z výše citovaných čísel vyplývá, že případná černo-žlutá koalice, tedy koalice unionistických CDU/CSU a FDP, by ve volbách mohla získat celkem 49 procent. Ostatní tři strany, tedy SPD, Zelení a Levicová strana, by si dohromady přišly na 48 procent.

Strany současné opozice se proto v rámci své předvolební kampaně snaží demonstrovat jednotnost. Chtějí se tak prezentovat jako efektivní alternativa současné vlády sociálních demokratů a Zelených. Zároveň se snaží vyvrátit spekulace o možné velké koalici SPD a CDU/CSU. Tomu mělo posloužit i dnešní demonstrativní setkání špiček CDU, CSU a FDP, jehož účastníci chtěli vyslat signál o své semknutosti a vůli společně vládnout Německu. Tato schůzka však byla včera večer odvolána a má se uskutečnit v náhradním termínu až příští čtvrtek. Jak uvádějí agentury, důvodem jsou katastrofální záplavy v jižním Bavorsku. Pomoc postiženým oblastem má nyní podle politiků přednost.

Panuje však mezi CDU/CSU a FDP skutečně taková jednotnost, o jaké se tyto strany snaží přesvědčit veřejnost? Několik sporných témat proklamovanou jednotnost přece jen narušuje. Jedním z nich je otázka daňové politiky. Angela Merkelová před týdnem v Berlíně představila svůj tak zvaný "kompetentní tým" politiků-expertů, kteří by její stranu měli přivést k vítězství v předčasných volbách. A většina z těchto politiků jistě doufá, že by jim v případě volebního úspěchu mohl být přidělen ministerský post. Jedním z členů "kompetentního týmu" je také bývalý soudce Ústavního soudu a odborník na finanční politiku Paul Kirchhof. A mezi radikální záměry, které Kirchhof hodlá prosazovat, patří mimo jiné jednotná daň z příjmu ve výši 25 procent a zrušení veškerých daňových výhod. Program CDU však počítá s progresivním zdaněním v rozmezí od 12 do 39 procent. Přesto, že se předsedkyně CDU Angela Merkelová a předseda FDP Guido Westerwelle za Kirchhofa oficiálně postavili, přistupují k jeho radikálním plánům oba šéfové stran velmi obezřetně.

Dalším sporným bodem je otázka případného tureckého členství v Evropské unii. CDU něco takového odmítá a namísto toho prosazuje tak zvané privilegované partnerství. Ve straně se však ozývají hlasy volající po tom, aby se toto téma stalo v rámci volební kampaně jedním z centrálních - což Angela Merkelová dosud odmítala. Podle informací týdeníku Der Spiegel to požaduje například hesenský premiér Roland Koch. Generální tajemník CSU Markus Söder však něco takového vylučuje. A ačkoliv FDP zůstává, co se týká šancí Ankary na vstup do Evropské unie, skeptická, nechce ani tato strana postavit téma Turecka do popředí volebního boje.

A poněkud obskurní charakter má diskuse, která se v posledních dnech rozvinula kolem volebního hesla sasského poslance za CDU v Bundestagu, Henryho Nitzcheho. Ono heslo zní "Arbeit, Familie, Vaterland" - tedy "Práce, rodina, vlast" a na podzim loňského roku je při svém sjezdu použila ultrapravicová NPD. Původně však tento slogan pochází z vichistické Francie maršála Pétaina. Nitzche se ocitl v palbě kritiky představitelů jak jeho CDU, tak FDP a byl vyzván ke změně svého volebního hesla. Jak však Nitzche prohlásil pro dnešní vydání listu Sächsische Zeitung, nic takového rozhodně učinit nehodlá.