Německá odborová organizace IG Metall má nové vedení

2. září 2003

Přibližně 66 procent odevzdaných hlasů. S takovým výsledkem se musel v neděli spokojit Jürgen Peters, kterého zhruba šest stovek odborářských delegátů zvolilo do čela mocné německé odborové organizace IG Metall. A o moc lépe nedopadl ani nově zvolený druhý muž tohoto odborového svazu Berthold Huber. Pro něj zvedlo ruku jen něco málo přes 67 procent přítomných. Leckdo by přitom mohl namítnout, že 66 procent hlasů není zas tak málo. V IG Metallu, jehož vedení získalo při hlasování vždy kolem 90 procent hlasů, se však jedná o historicky nejhorší výsledek.

Ani Peters, ani Huber, navíc neměli protikandidáty. Pozorovatelé proto upozorňují, že hluboká krize, která tuto nejvýznamnější odborovou organizaci v zemi zasáhla v uplynulých týdnech, ještě zdaleka není překonaná.

Přitom právě cílem nedělního hlasování, jehož řádný termín připadal až na říjen, bylo vyvést IG Metall z období osobních sporů a půtek, které vyvrcholily zejména v souvislosti s neúspěšnou červnovou stávkou na východě Německa. Zaměstnanci tamního kovoprůmyslu se jejím prostřednictvím snažili prosadit zkrácení pracovní doby ze 38 na 35 hodin týdně, jak je to obvyklé v západních spolkových zemích. Čtyři týdny trvající protest ale vážně narušil výrobu v automobilových závodech jak ve východní, tak v západní části Spolkové republiky. Se svými požadavky nakonec odboráři, poprvé od roku 1954, neuspěli a po měsíci stávku ukončili.

Z fiaska byl všeobecně obviňován Jürgen Peters, který v té době zastával post místopředsedy svazu. Tehdejší předseda IG Metallu Klaus Zwickel Peterse dokonce několikrát vyzval k odstoupení. Ten ale něco podobného opakovaně odmítal a celý spor ve vedení organizace mělo vyřešit posunutí, přesněji řečeno předsunutí, termínu volby nového předsedy. Jako vedoucí tandem bylo navrženo duo Jürgen Peters a Berthold Huber, tedy levicový tradicionalista a reformista. Někteří komentátoři spojenectví těchto dvou mužů nazvali lapidárně sňatkem z rozumu.

Ať už jsou ale oběma přisuzována jakákoliv označení, jisté je jedno. Peters s Huberem stojí před nelehkými úkoly. Budou muset přesvědčit ty odboráře, jejichž zástupci jim v neděli odepřeli svůj hlas, že v IG Metallu skončil čas osobních neshod a napříště je nutno vystupovat jednotně. Spor mezi Klausem Zwickelem a Jürgenem Petersem totiž vnitřní chod organizace příliš dlouho paralyzoval a další podobné střety by mohly zpochybnit samotnou existenci IG Metallu. Zároveň bude muset nový šéf upustit od některých ultralevicových požadavků, které s ohledem na současnou hospodářskou situaci Německa jednoduše nejsou únosné, jak koneckonců dokázaly i výsledky červnové stávky. Petersovi tak pravděpodobně nezbude, než zmírnit některá svá ostrá slova na adresu reformních plánů současného berlínského kabinetu a připustit, že německý model takzvaného sociálního státu musí projít změnami.

Jaký kurs nastoupí nové vedení IG Metallu, ukáže až řádný sjezd svazu, který se uskuteční v polovině října. Mnohé by však mohlo napovědět už setkání Jürgena Peterse s kancléřem Gerhardem Schröderem, které se má konat příští pondělí.

autor: Šárka Daňková
Spustit audio