Nekvalitní lídr šíří neurčitý strach. Paralyzuje tím občany, kteří mu pak ochotně dají bianco šek na moc, tvrdí filozofka Koubová

„Emoce jsou čím dál tím častěji využívány v politice a důsledkem toho je afektivní polarizace,“ uvádí Guasti.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Pokud se má politická kultura zlepšit, nesmí být jejím měřítkem Babiš

Podle ní politika dnes zvláště cílí na emoce a ty mohou být i negativní. „Například tím, že v kampani v zemi, kde nejsou žádní uprchlíci, vytvoříte atmosféru strachu. Důležité proto je, aby politici chápali, že slova mají důsledky. Ale jim to prochází, protože společnost je za to nepenalizuje.“

„Pokud budeme používat nenávist vůči lidem nebo skupinám obyvatel, můžeme je vystavit fyzickému nebezpečí. Musím připomenout případ seniora, který se tak zradikalizoval na sociálních sítích, že jeho obava z muslimské invaze skončila trestným činem, za který teď nese trestnou odpovědnost.“

Jednou z příčin české náchylnosti ke strachu je přílišné spoléhání na stát.
Petra Guasti

Proto by česká společnost neměla politikům umožnit, aby ve svých kampaních beztrestně říkali cokoliv, i to, co není pravda. „Tím se eroduje politická kultura. Pokud ale budeme odolní a média budou kritická, tak se politici adaptují.“

Jednou z příčin české náchylnosti ke strachu je přílišné spoléhání na stát, tvrdí politoložka. „Tedy že stát má být ten, který občany před životními situacemi zachrání. To se neděje a měli bychom vést diskuzi o tom, jak nastavit záchytnou síť pro ty nejslabší,“ navrhuje Petra Guasti.

Strach způsobí, že tolerujeme i to, co bychom jinak netolerovali

Filozofka Alice Koubová dokládá konkrétní příklad, jak se v Česku živí kultura strachu. „Třeba když mluvíme o ukrajinizaci českých škol nebo když si neuvědomujeme, jak nepoměrná je podpora sociálně slabých, která je mnohem, mnohem vyšší, než je podpora ukrajinských uprchlíků.“

Je klíčové, aby demokratičtí lídři normalizovali respekt, protože normalizací respektu se respekt nastavuje.
Alice Koubová

„Když mluvila Petra Guasti o stále emotivnějších politických projevech, tak je důležité vědět, že politické emoce jsou něčím, co je důležité používat a zpracovávat. Ale ne tak, že v nás vytvářejí pocit neurčitého strachu, kvůli kterému pak jsme schopni přistoupit na věci, na které bychom za normálních okolností absolutně nepřistoupili, například k diskriminaci některých skupin obyvatel.“

Čtěte také

Zemanovi šlo o přeformátování našeho politického režimu, které mu nevyšlo, hodnotí deset let na Hradě politolog Balík

Zde samozřejmě hraje roli nekvalitní lídr. „Ten magnetizuje lidi neurčitým strachem, tím z nich odebírá ochotu a schopnost rozlišovat a podílet se na politickém dění, takže lidé mu pak předávají moc, bianco účet, aby dělal to, co on uzná za vhodné.

Naopak kvalitní lídr pojmenuje problém, vymezí jeho hranice a slíbí a provede, kroky, které vedou k řešení problému. „Je také klíčové, aby demokratičtí lídři normalizovali respekt, protože normalizací respektu se respekt nastavuje.“

„Takže když náš státní představitel má rasistický komentář, okamžitě se propíše do sociálních sítí, a když náš představitel vyrazí do Kyjeva s ostatními představiteli evropských zemí, je to naopak normalizace solidarity a respektu k jiné zemi,“ popisuje dynamiku vlivu jednání politiků na občany Alice Koubová.

Poslechněte si celé Studio Leonardo v audiozáznamu. Moderuje Daniela Vrbová.