Některým hadům chybí hormon hladu. Může se to hodit v medicíně

28. únor 2026

Hadi dokážou přežít celé týdny, někteří i měsíce bez potravy. K objasnění důvodu, jak je to možné, přispěl nový výzkum portugalských vědců. Ti potvrdili, že některým hadům chybí geny pro hormon ghrelin.

Ghrelin vyrábí náš prázdný žaludek a člověk ho má společný i s hady. V jejich tělech ale funguje odlišně než u nás.

„Hadi na rozdíl od nás, od lidí, vydrží nejíst několik týdnů, větší druhy i několik měsíců,“ líčí jejich situaci herpetolog Václav Gvoždík.

Ghrelin se vylučuje v žaludku, ale pak dokáže cestovat do mozku, kde řídi pocit hladu. Medicína zkoumá, zda by mohl případně v budoucnu pomoci léčit třeba obezitu, poruchy příjmu potravy nebo dokonce ovlivnit stárnutí.

„Cestuje buňkami po těle, dokáže pomoci s nakládáním s tuky a řídí inzulín,“ vysvětluje molekulární biolog Václav Veverka.

Herpetolog Václav Gvoždík, studentka Doubravka Velenská, molekulární biolog Václav Veverka a moderátorka Martina Mašková

32 druhů hadů

V aktuální studii vědci srovnali genomy 112 druhů plazů, kromě hadů to byli třeba agamy, krokodýli, hatérie, nebo chameleoni. Gen pro ghrelin chyběl u 32 hadích druhů.

Čtěte také

Jenže záhadou pro autory vědce je, že i krokodýli, kteří rovněž dokážou hladovět a nemusí konzumovat potravu pravidelně, příslušný gen mají.

„Otázkou je, zda krokodýl prožívá ten hlad jinak, útrpněji než hadi,“ klade si otázku Václav Gvoždík.

„Drah pro chápání hladu je celá řada, ghrelinová cesta není až tak důležitá,“ dodává Václav Veverka. Gen chyběl i u tří až čtyř druhů chameleonů a agam.

Proč některým hadům chybí hormon hladu? Co slyší nejmenší mořské želvy? Jak AI pomáhá určovat dinosauří stopy? Debatují biologové Václav Gvoždík a Václav Veverka a studentka Doubravka Velenská.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.