Nejvyšší soud potvrdil státní vlastnictví svatovítské katedrály
Chrám svatého Víta na Pražském hradě patří státu. Takové je rozhodnutí Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání katolické církve. Radiožurnálu to potvrdil mluvčí soudu - Petr Knötig. Proti rozhodnutí už není možné se odvolat - v úvahu připadá pouze ústavní stížnost.
"Městský soud rozhodl přesně v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu - tedy, že soudy nemohou libovolně bez příslušných zákonů vracet cestou projednání určovacích žalob majetek odňatý církevním subjektům komunistickým režimem. V podstatě se tedy Nejvyšší soud meritem věci ani nezabýval, ale na základě rozhodnutí městského soudu věc odmítl a tím v podstatě potvrdil, že tento rozsudek platí," řekl Radiožurnálu Knötig.
Spor mezi státem a církví se táhne už 17 let. Pražské soudy původně nařídily, by stát chrám vrátil. Církev památku dokonce nakrátko převzala. Pak ale do sporu poprvé zasáhl Nejvyšší soud s opačným stanoviskem.
Boj o chrám pro katolickou církev dneškem nekončí. Hodlá podat ústavní stížnost s tím, že proces nebyl spravedlivý. V případě neúspěchu se chce obrátit i na štrasburský soud. Ministr pro místní rozvoj Cyril Svoboda z KDU-ČSL si ale myslí, že odvolávat se do Štrasburku je teď zbytečné. Řekl to moderátorce Heleně Šulcové ve Dvaceti minutách Radiožurnálu.
"Obrátit se na jakoukoli soudní instanci mimo území České republiky, ať už je to soudní dvůr v Lucembursku, nebo soud ve Štrasburku, je podmíněno tím, že napřed musí být vyčerpány všechny domácí možné soudní instance, včetně Ústavního soudu," uvedl Svoboda ve vysílání Radiožurnálu.
Katedrála na třetím nádvoří Pražského hradu je významným náboženským i politickým symbolem České republiky. Její základní kámen byl položen už ve 14. století, současnou podobu ale získal chrám až po dostavbě v 19. a 20. století. Po roce 1989 se o její vlastnictví rozpoutal spor mezi katolickou církví a státem. Žalobu církevní subjekty proti Kanceláři prezidenta republiky podaly v prosinci 1992. Předchozí rozhodnutí obvodního soudu, že vše patří církvi, městský soud zrušil.
Část týkající se kaple a baziliky skončila u Nejvyššího soudu, který v roce 2000 definitivně rozhodl, že církvi nepatří. Část týkající se katedrály a domu ve Vikářské uličce se pak na několik let zadrhla na nejasnostech okolo účastníků sporu. Nejprve nebylo jasné, kdo má zastupovat stát, pak se zase v souvislosti s opakovanými změnami církevního zákona řešilo, kdo má ve sporu zastupovat církev. I v této otázce nakonec musel rozhodovat Nejvyšší soud.
