Největší omyl dneška je, že jsme z AI unavení. Je to signál, že nemůžeme čekat, co se stane, soudí životní kouč Fürych
Turbulentní doba šíření generativní umělé inteligence vyvolává v mnoha lidech nejistotu. Osobní kouč a autor knihy Homo Sapiens AI Richard Fürych to označuje za „bod zlomu mezi fascinací a únavou, mezi adaptací a otupěním“. Své myšlenky k tématu sepsal na stránky, aby čtenářům pomohl se v tomto světě zorientovat a uvědomit si, jaký vliv tento vývoj má. „Vůbec není o umělé inteligenci. Ona je o člověku a o tom, co s ní uděláme,“ říká v Hovorech Českého rozhlasu Plus.
Vzdělání v oblasti byznysu a zkušenosti z korporátního světa Fürychovi mohou nabízet náskok v porozumění technologiím. V knize ale nevystupuje jako expert, nýbrž jako běžný člověk, kterého náhlé změny zasahují, stejně jako všechny ostatní.
„Přicházím s určitou pokorou, jako pozorovatel,“ vysvětluje. „Všímám si věcí. Všímám si, jak změna, která probíhá a kterou digitální svět urychluje, proměňuje člověka,“ dodává s tím, že Homo Sapiens AI reaguje na pocit ztráty orientace v rychle se měnícím světě.
Čtěte také
Ten totiž umělá inteligence čím dál tím více tvoří: „Z takových základních krůčků a střípků se neustále zrychlovala geometrickou řadou, až jako vichřice vtrhává do všech aspektů našeho života. A je tak silná, že nás začíná ohýbat, foukat nás ode zdi ke zdi, kam ani nechceme.“
Hlavní obranou proti tomu nechat se strhnout je mít kontrolu nad tím, jak nás AI ovlivňuje. „Jedním z největších omylů dneška je, že jsme nějací unavení, že nějak zklamáváme, že s námi je něco špatně,“ myslí si Fürych.
„Dá se to ale brát taky jako signál, jako důkaz, že jsme lidé. Je to naprosto přirozená reakce a takový velmi silný kopanec. Říká, že něco musíme udělat, musíme se nějak zachovat, nemůžeme čekat, že se uvidí.“
Zrcadlo bez emocí
Z rezignace plyne valná většina problémů přisuzovaných AI, vysvětluje životní kouč: „Výstupy různých digitálních vzorců a algoritmů lidi zklamávají. Je to taková past, dostávají se k tomu, že by seznam hrozeb mohl být nekonečný.“
„Ale já si myslím, že to všechno jsou hrozby jaksi v důsledku,“ doplňuje. „Můžeme už pojmenovat v různých arénách našeho života, co to znamená pro práci, co to znamená pro vzdělání, co to znamená pro učení a pro rozvoj nebo degeneraci naší šedé kůry mozkové.“
„Hlavní hrozba je, že odevzdáme řízení našeho automobilu někomu jinému. Že dopustíme, aby se svět řítil kolem nás bez našeho vlivu,“ naznačuje, jak se varování mohou přeměnit v realitu.
Čtěte také
Na druhou stranu také AI nabízí řadu příležitostí k rozvoji. A nejedná se zdaleka jen o vyšší efektivitu při práci: „Dokáže bez jakýchkoliv emocí, bez jakýchkoliv emočních vzorců, simulovat lidské myšlení a lidské reakce. A dokáže – jako zrcadlo – vrátit perspektivu, která je průlomová.“
Urychlení různých úkolů představuje podle Fürycha zhruba 95 procent současného využití technologie. Ale právě zbylých pět procent, kdy může nabídnout novou perspektivu na známou věc, zůstává v jeho očích oblast s největším potenciálem.
„Někdy si říkáme, je přece jasné, jak tenhle svět napravit: co takhle spolupracovat, co takhle bavit se o stabilitě, ne o konfliktu. Tak nejenom, že AI na to přijde zvlášť, ale dokáže nám to vrátit bez emocí a bez nějakých vedlejších záměrů,“ poukazuje novopečený autor.
Celé Hovory si poslechněte na začátku článku. Ptal se Vladimír Kroc.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka

