Nejúžasnější místo, kam jsme se dostali, je Galerie Uffizi. Hráli jsme Komenského Komenskému, vzpomíná kytarista Rak

Čtěte také

Chci se neustále posouvat a zdokonalovat, říká houslový virtuos Šporcl, který se neumí nudit

„Proto děláme tento koncert, abychom mu pomohli, protože on si tu velmi složitou léčbu musí platit, a to docela draze. Nejsem sám, je nás víc, kdo se snažíme pomáhat, protože vždy říkám: ‚On by to Fred dělal pro nás taky,‘“ dodává kytarový virtuos.

Strejček před více než osmi lety náhle ochrnul v důsledku Guillaina-Barrého syndromu.„Nebýt Jitušky Molavcové, která ho v té chvíli doslova zachránila, tak nevím, nevím, jak by to dopadlo,“ vzpomíná Rak.

Comenius

Dějiště koncertu Rak dobře zná. Před skoro 35 lety, na 400leté výročí narození Jana Amose Komenského, představili se Strejčkem v Betlémské kapli poprvé výsledek několikaleté spolupráce, koncertní pořad Vivat Comenius.  

Čtěte také

Unikátem Pražského jara bude multimediální spojení opery, dirigentství a herectví v osobě Barbary Hannigan, láká umělecký ředitel Třeštík

Ten od té doby sklidil velký úspěch v Česku i za hranicemi a podle kytaristy už se po celém světě dočkal přibližně tisícovky interpretací: „Fred to má spočteno přesně, já jsem se ho na to nezeptal. Bylo to 34 zemí ze čtyř kontinentů.“

„To nejúžasnější místo, kam jsme se dostali a na co budeme asi vzpomínat vždycky, je Galerie Uffizi, kde jsme díky Markétě Pánkové, emeritní ředitelce Komenského muzea v Praze, měli možnost hrát Komenského přímo Komenskému na originálním obrazu Rembrandta. To byl zážitek nad zážitky,“ vypráví hudebník.

Jeho syn Jan Matěj Rak i Pánková se večera v Betlémské kapli zúčastní jako spoluvystupující. „My do této kaple posvěcené, úžasné, vstupujeme s láskou a s tím nejlepším, co v sobě máme. Uděláme pro to, co je v těch našich silách. Já věřím, že je tam ještě dost,“ dodává emeritní profesor.

Setkání v kotelně

Vivat Comenius blízce souvisí i s tím, jak se oba autoři na konci 80. let seznámili. Oba tehdy pracovali na stejné konzervatoři a podle Rakových slov se vídali na chodbách.

Čtěte také

Současné umění je přeintelektualizované, zahleděné do sebe. Tihle lidé tvoří z vnitřního přetlaku, říká o art brut sběratel

„Já jsem tenkrát učil v takové deponované budově ve čtvrtém patře a tam se muselo zatápět. Takže já jsem vždy přinesl uhlí ze sklepa a zatápěl jsem. Jednou kamna bafla, do toho se ozvalo ťuk, ťuk, ťuk, vešel pan Alfred Strejček a svým mohutným hlasem – který byl neustále přerušován kašláním, protože tam se nedalo dýchat – se představil,“ vzpomíná kytarista.

Věci pak už měly rychlý spád: „Já říkám, že ho samozřejmě znám, a on se mě zeptal: ‚A pane Raku, byl byste ochoten se mnou jít do projektu Komenský?‘ A já to dnes vidím: ‚Pane Strýčku,‘ takhle jsem ho zespisovněl hezky, ‚na to čekám celý život.‘ Takhle začala naše spolupráce a od té chvíle trvá.“

„Slovo dalo slovo, Fred přijde s textem, já vezmu kytaru do ruky, hrajeme a všech našich 24 celovečerních pořadů vzniklo takhle,“ dodává Rak.

Celé Hovory si poslechněte na začátku článku. Moderuje Vladimír Kroc.