Nejstarší evropská pevnost v americkém vnitrozemí

27. březen 2015

Američtí archeologové objevili v podhůří Apalačských hor dlouho hledanou pevnost prvních španělských conquistadorů.

Osídlení Severní Ameriky Angličany a Francouzi předcházel neúspěšný pokus Španělů. Jako první se pokusil proniknout do severoamerického vnitrozemí Lucas Vasques de Ayllon v roce 1526, když vplul do řeky Cape Fear River. Po něm vedl v roce 1540 expedici napříč jižní částí Apalačských hor Hernando de Soto. V roce 1566 podnikl výpravu do podhůří Apalačských hor španělský důstojník Juan Pardo. Teprve dlouho po nich – v roce 1585 – se pokusili založit osadu v Severní Americe i Angličané vedení Walterem Raleighem. První trvalé sídlo Jamestown založili Angličané na pobřeží Atlantiku až v roce 1607.

V době Raleighova neúspěšného pokusu už Španělé své aktivity v Severní Americe vzdali. Hledali zlato a nedařilo se jim to. Juan Pardo se pokusil vytvořit stabilní kolonii zbudováním šesti pevností na indiánském území. Největší a nejstarší byla pevnůstka San Juan. Historici věděli o španělských pevnostech z dobových pramenů. Nikdo ale netušil, kde pevnůstky stály. Vědci se domnívali, že pevnost San Juan ležela u některého z přítoků řeky Catawba v povodí Mississippi nedaleko indiánského města Joara. Její přesné souřadnice ale nikdo neznal.

Pevnost San Juan se nacházela se na území indiánských kmenů, jež budovaly mohutné mohyly. Archeologové narazili na její ruiny náhodou, když se rozhodli prozkoumat jedno z uměle zbudovaných návrší poblíž bývalé Joary. Domnívali se, že zkoumají indiánskou mohylu. Ve skutečnosti se pod zemí skrývaly zbytky opevnění San Juanu.
Pevnosti fungovaly jen krátce. Španělé se v nich udrželi asi rok a půl a pak je opustili. Důvodů bylo zřejmě hned několik. Conquistadorům chyběla motivace k překonávání obtíží, protože nenacházeli zlato. Navíc jim začínala hořet půda pod nohama. Juan Pardo uzavřel s indiány dohodu, že budou pevnost a její posádku zásobovat potravinami. Zpočátku měli Španělé dost zboží na výměnu a dodávky potravin fungovaly celkem dobře. Později však kolonistům zboží na výměnu došlo a indiáni se zdráhali jim poskytovat jídlo zadarmo. Španělé začali přepadat vsi, kde si brali nejen jídlo, ale unášeli také domorodé ženy. Odvetné akce na sebe nenechaly dlouho čekat. Indiáni pevnosti vypálili a jejich posádky pobili. Jen několika mužům se podařilo utéct a ti přinesli zprávu o zániku pevností. Španělé se už o jejich obnovení nepokusili. Netušili, že vyklízejí oblast s významnými nalezišti zlata.

Mapa s trasou de Sotovy expedice

Drahého kovu se v okolí indiánské Joary nacházelo tolik, že to počátkem 19. století vyvolalo mezi osadníky první zlatou horečku v Severní Americe. Traduje se, že zlato bylo možné sbírat v nuggetech ze dna potoků a řek. Jeden zlatokop prý dokonce používal bezmála devítikilový zlatý nugget ve svém srubu jako zarážku dveří. Španělé neměli dost času, ani trpělivosti k důkladnému průzkumu, a tak jim tahle důležitá okolnost unikla. Pokud by zlato našli, zcela jistě by prostor kolem Apalačských hor nevyklízeli. Naopak, vynaložili by velké úsilí, aby se tu udrželi. Historie Severní Ameriky by se pak asi odvíjela jinak a dneska by se tu možná nemluvilo anglicky ale španělsky.

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio