Nejsme rasisti ani sexisti. Reklamu s pin-up girls bych stáhl, kdybych viděl důvod, říká Bernard

Problém je podle Bernarda mnohem hlubší, než je reklama na pivo. Podle jeho mínění může každý v reklamě vidět to, čím žije, a jak vnímá realitu. „Třeba tím, že je s pivním speciálem spojena dívka tmavé pleti, říkáme, že na světě jsou lidé všech barev pleti," říká Bernard. „Kdybychom naopak použili jen dívky světlé pleti, mohla by to veřejnost vnímat jako diskriminaci. Stejně tak tam nevidím sebemenší náznak sexismu. Už před dvěma lety jsme byli ostře osočeni na Facebooku, že jsme rasisti a sexisti. Nejsme ale ani jedno, ani druhé,“ vysvětluje Bernard.

Stínová rada pro reklamu s reklamou na pivo Bernard nesouhlasí|foto: Facebook Stínové rady pro reklamu

O změně reklamy pivovar neuvažuje, ale možná ji ještě rozvine. Bernard tvrdí, že na ženě v reklamě zdůrazňovali především její krásu a poukazuje na mnoho příspěvků na sociálních sítích od lidí, které reklama pobavila a jejichž autorkami bylo i hodně žen.

Petra Havlíková z neziskové organizace Stínová rada pro reklamu, která je i členkou hnutí Nesehnutí, vysvětluje, že by ocenili stažení billboardů, ale i další řadu, která se vyvine tak, aby nebyly ženy znevažovány.

„Vadí nám reklama, ve které jsou ženy pojímány jako objekt, kde jsou ukazovány jen jako věc k použití. To je na té reklamě třeba vidět tím, že to nejsou aktivní uživatelky piva, ale jsou tam nakreslené ženy, zmenšené, pivo a žena jsou proporčně stejně velké, samozřejmě jsou zobrazeny nějak sexualizovaně a u některých je vyzdvihnuta jejich barva pleti. To jsou všechno společenské problémy, diskriminace na základě pohlaví, diskriminace na základě rasy. Myslíme si, že s těmito tématy je třeba zacházet velmi opatrně,“ vysvětluje Havlíková.

Zjednodušení Havlíková vidí například u billboardu, na kterém dochází ke spojení tmavého pivního speciálu a ženy tmavé barvy pleti, čímž je zvýrazněna právě jen barva pleti.

Stanislav Bernard uvedl, že v anketě na serveru idnes.cz reklama vadila jen necelým čtyřem procentům respondentů. Havlíková oponuje, že rozumí tomu, že na reklamu jsou různé názory a že čtyři procenta nejsou vysoké číslo. Uvádí ale příklad, že podle starých výzkumů jsou ve společnosti čtyři procenta lidí s neheterosexuální orientací. Znamená to tedy, že na ně společnost nemá brát ohled?

Bernard oponoval otázkou. „Není problém spíš opačný? Můžou čtyři procenta nespokojených „znásilňovat“ šestadevadesát procent populace, které s reklamou nemají sebemenší problém?" Přiznává, že reklamu nechal udělat i proto, aby provokoval, protože rád žije ve společnosti, která je skutečně svobodná.