Nejsem žádný mystik, ale něco mezi publikem a člověkem na scéně opravdu je, říká písničkář Burian
„Nejhezčí je na tom ten vztah s divákem, který se vytvoří během koncertu,“ říká písničkář a spisovatel Jan Burian. „Když přijdete na jeviště, tak lidé nevědí, co je čeká – tedy pokud vás neznají. Je pak cítit napětí, trošku nedůvěra a pak stačí říct dvě tři slova a najednou cítíte, jak to z těch lidí odchází, začíná je to bavit, a jak si uvědomí, že udělali dobře, že někam šli. To se pak v tom sále nese a vy to cítíte.“
„Nejsem žádný mystik, ale něco ve vzduchu mezi publikem a člověkem na scéně prostě je,“ dodává písničkář v pořadu Hovory. Neplatí to ale pokaždé, protože jsou místa, kam Burian jezdit dvakrát nechce – například do lázní. „Tam se lidi chtějí především bavit a už vůbec je můj žánr nezajímá. Na koncert jdou jen proto, že je tam večer nuda.“
Čtěte také
Burian dělá i bytové koncerty a hraje a zpívá třeba jedinému páru v paneláku, rád pak má školní představení. „Pro gymply nebo pro učňáky – tam je to tedy ještě těžší. Je to i jakási zkouška, protože když přijedu, tak mne ti mladí už opravdu neznají a musím ukázat, že to má smysl,“ popisuje.
„Na začátku se teda koukají a asi si myslí: ‚Tak se ukaž ty strejdo, teď už vlastně spíš dědulo.‘ A když se to povede – což je tak v 90 procentech, protože jinak bych to nedělal –, je to bezva. Samozřejmě že riskuji, že se to jednou nepovede,“ dodává.
„Ale mladí lidé mne nesmírně zajímají, mám je rád. Hlavně na gymnáziích je to skvělý zážitek, a proto to také dělám,“ uzavírá Jan Burian.
Celé Hovory Jany Klusákové si poslechněte v audiozáznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
