Nejradši hraju. Zpívání je zkrátka hrozně moc, přiznává sopranistka Kněžíková a těší se i na výuku
Ani divadelní prázdniny a červencová vedra neodradí operní pěvkyni Kateřinu Kněžíkovou od vystupování. Po červnovém ztvárnění Jenůfy z Janáčkovy Její pastorkyně v Národním divadle se připravuje na venkovní interpretaci Prodané nevěsty s videomappingem, kde ztělesní Mařenku. „U ‚Prodanky‘ je pro mě strašně krásné, když vidím, že si lidé zpívají se mnou, uvolní se a prozpěvují si,“ říká v Hovorech Českého rohlasu Plus uznávaná sopranistka.
Toto léto má Kněžíková i přes open-air inscenaci volnější než to loňské. To totiž celé strávila vystupováním v Anglii. „Teď jsem na roztrhání, a to doslova, protože ta únava je po dvou sezónách opravdu hodně znát,“ uznává.
Čtěte také
Ještě před Prodanou nevěstou zamíří předávat své zkušenosti na Akademii Tomáše Netopila do Kroměříže. „Na to se strašně moc těším, že zase budu říkat lidem, co mají a nemají dělat. Hrozně mě to baví,“ říká o učení svých kolegů i nové generace.
„Já jsem na to koukala trochu spatra, když jsem byla mladší. Potom mě to chytlo, že jsem dokázala někomu něco smysluplného říct – i když asi ne úplně tak poučeně, jak by se čekalo z nějakých knih,“ vysvětluje.
Přiznává také, že zpěv není její nejoblíbenější část divadla. „Já především nejradši hraju. Když u toho zpívat nemusím, je to úplně nejlepší varianta, protože toho zpívání je zkrátka hrozně moc,“ směje se.
Pozor na zvuk
I když se Kněžíková na červencové ztvárnění s videomappingem těší, venkovní prostory jsou podle ní tak trochu i o štěstí. „Souvisí to s prostorem, ale většinou to nejvíce souvisí s tím, kdo je za zvukovým pultem, protože tam jsme jaksi odkázáni na jejich zodpovědnost. A ta ne pokaždé bývá úplně kvalitní,“ myslí si.
Čtěte také
Samotná reprodukce operního zpěvu snižuje jeho čistotu: „Po technické stránce hlas ztrácí svůj alikvot, který je deformovaný nazvučením. Čím větší hlas a čím blíž mikrofonu operní zpěvák je, tím horší zvuk má.“
„Když slyšíme některé záznamy z Metropolitní opery, tak ten zvuk je úplně jiný, než když potom slyšíte totéž představení naživo,“ dodává sopranistka.
Roky dopředu
Do konce letošního roku se pěvkyně podívá do Buenos Aires i do Brna. S jedním pracovním diářem si ale nevystačí: „Je to nezbytné, proto člověk tak plánuje dopředu. I ten rodinný život, že se snaží nebýt zaskočen různými překvapeními. Jinak by se nám to sesypalo jako domeček z karet, takže na dva až tři roky to zhruba naplánované je.“
Nejvíce se ze zbývajících letošních představení těší na Moravu na Káťu Kabanovou. „Tam je nádherná režie Roberta Carsena. To je něco tak dokonalého, vůbec není potřeba, aby tam člověk vymýšlel něco navíc. Když jsem se to učila z videa, tak jsem věděla dřív, než lidé dělali ty akce, že půjdou tam či onde, udělají tohle nebo tamto.“
„Už budou jenom dvě představení. Je to asi to nejlepší, co jsem kdy zažila na jevišti,“ zve sopranistka.
Celé Hovory s Kateřinou Kněžíkovou si poslechněte na začátku článku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
