Nejmocnější rodina v Asii aneb Dynastie Néhrú-Gándhí

Jejich optimistické úsměvy se vám vryjí do paměti, naučíte se rozumět jazyku jejich populistických gest. Po návratu domů pocítíte lehké zklamání, protože na našich fádních předvolebních billboardech ty dobře známé postavy, které se staly důvěrnými společníky vašeho indického putování, prostě nenajdete. V Indii jsou ale všude. Patří jim minulost druhé nejlidnatější země světa, která v dohledné době - co se týče počtu obyvatel - bez pochyb předhoní Čínu. Patří jim indická přítomnost, ač by se vám z mnoha indicií mohlo zdát, že Indie nadále zůstává „fungující anarchií“, jak ji před desítkami let výstižně označil jistý politolog ze západu. A patří jim i budoucnost Indie, protože nejstarší politická dynastie v Asii má už dnes slibného pokračovatele. S ním spojují miliony mladých Indů svoje sny a přání, naděje proměnit zaostalou zemi ve světovou velmoc.

Osudy členů „první indické rodiny“ jako by vypadly ze starodávných mýtů, v nichž realitu nelze oddělit od poetické fikce, a zároveň jsou podivuhodně propleteny s osudy celé země. V Indii není zvučnějšího jména. Narodit se do rodiny Néhrúů-Gándhíů znamená doživotní závazek, povinnost vůči vlasti, život na výsluní zájmu a stejně tak i permanentní ohrožení života, absenci soukromí, neexistenci místa, kam by nepronikly zvědavé mediální oči. Jak se dá žít s takovým prokletím?

Těžce, chtělo by se hned dodat. Alespoň tedy pokud se podíváme na tragické životní rány, které osud zasadil dnešní hlavě Rodiny, Sonii Gándhíové. Ta se ovšem paradoxně nenarodila v Indii, nýbrž ve vzdálené Itálii. V roce 1965 se mladičká Italka Sonia při studijním pobytu v anglické Cambridgi seznámila s pohledným mladíkem jménem Rádžív a prý to byla láska na první pohled. Brzy nato jí Rádžív odhalil svou neobvyklou rodinnou anamnézu. Dědeček Mótílál, zakladatel mocné Néhrúovské dynastie, patřil v prvních desetiletích 20. století k nejvýznamnějším bojovníkům proti britskému koloniálnímu impériu. Otec Džaváharlál Néhrú stál v roce 1947 u kolébky nezávislé Indie a ve funkci prvního indického premiéra setrval až do své smrti v roce 1964.

Jediná Néhrúova dcera Indira změnila sňatkem své příjmení na Gándhíová. To však nemá žádnou rodovou spojitost s Móhandásem Gándhím, oním proslaveným Mahátmou - dodnes je vcelku běžným příjmením v oblasti, odkud Mahátma i Indiřin manžel pocházeli. Rok po Soniině seznámení s Rádžívem se jeho matka Indira stala indickou premiérkou a doba její vlády byla téměř stejně dlouhá jako jejího otce. Ale snad ještě bohatší na všelijaké politické zvraty, úžasné úspěchy a hned zas pády do hlubin. A to jak na osobní rovině, tak na té veřejné, protože obě oblasti jako by se pro celou Rodinu právě za Indiřina života jednou provždy nerozlučně spojily.

V roce 1980 zahynul při letecké nehodě Rádžívův mladší bratr Saňdžaj, který byl považován za Indiřina nástupce a korunního prince dynastie. V krizových letech 1975-77, kdy indická demokracie - největší demokracie světa - procházela zatěžkávací zkouškou a Indira koketovala s ustavením diktátorského režimu, stál Saňdžaj pevně za svou matkou. Ta se bez jeho opory či pomoci někoho z Rodiny již nedokázala obejít. Soniin manžel Rádžív se na rozdíl od svého bratra o politiku nezajímal. Nejšťastnější byl v bezpečném kruhu své rodiny, se svou milovanou ženou a dvěma malými dětmi. I přes jednoznačný odpor Sonii ovšem Rádžív nedokázal odmítnout, když se na něj jeho matka Indira obrátila s naléhavou prosbou, aby nahradil svého bratra Saňdžaje a de facto se vzdal soukromého života ve prospěch Indie.

O čtyři roky později, v roce 1984, byl na Indiru Gándhíovou spáchán atentát a ještě tentýž den byl Rádžív zvolen premiérem Indie. Spolu s ním vstoupila do indické společnosti naděje, vycházející z příslibu radikálních hospodářských reforem, které by do té doby uzavřenou ekonomiku zaostalé země otevřely světu. Bohužel se tak nestalo, snahy málo zkušeného Rádžíva ochromil nepružný byrokratický aparát a do jisté míry i principy parlamentní demokracie. Ty dávají vždy přednost populistickým akcím s okamžitými výsledky před dlouhodobými a často nepopulárními kroky společenských i ekonomických reforem. Nezvládnuté vojenské angažmá indické armády na ostrově Šrí Lanka si navíc vybralo cenu nejvyšší: v roce 1991 vyhodila sebevražedná atentátnice z organizace Tamilských tygrů do vzduchu nejen Rádžíva, ale i dalších 30 účastníků jeho předvolebního mítinku. Skutečně se tehdy zdálo, že se rodina Néhrúů-Gándhíů stala obětí tajemného prokletí.

Nešťastná vdova Sonia odmítala mít s indickou politikou, která ji připravila o obdivovanou tchýni i milovaného manžela, cokoliv společného. V Indii sice zůstala, protože ji už považovala za svou vlast, ale několik let byla zcela hluchá k naléhání starých politických matadorů. Ti ji vyzývali, aby zaujala Rádžívovo místo ve vedení Indického národního Kongresu, nejstarší a dodnes nejsilnější politické strany v Indii. Vytrvale odmítala až do konce 90. let, kdy v ní povinnost vůči dědictví Rodiny zřejmě převážila. Stala se prezidentkou Kongresu a provedla ho i skrze složité období přelomu tisíciletí, kdy se strana na plných pět let ocitla v opozici.

Sonia Gándhíová|foto: World Economic Forum, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 2.0

Překvapivé volební vítězství v předposledních volbách v roce 2004 otevřelo pro Italku Soniu nečekanou možnost stanout v čele miliardové země. Vzhledem k vypjatému indickému nacionalismu ovšem premiérské křeslo moudře postoupila nekonfliktnímu a velmi schopnému ekonomovi Manmóhanu Singhovi. Ten vykonává tuto funkci dodnes, protože v loňských volbách Kongres svůj úspěšný výsledek ještě potvrdil. Sonia však nadále zůstává hlavou této vládní strany. Vzhledem k počtu indického obyvatelstva i stále významnější roli, kterou Indie v současné globální politice hraje, bývá označována za jednu z nejmocnějších žen světa. V obou posledních volbách navíc do indického parlamentu úspěšně kandidoval její syn Ráhul. Tento dnes čtyřicetiletý muž (stále svobodný, prý tedy nejžádanější partie v Indii) se může pochlubit kariérou nastartovanou tak úžasně, až se z toho tají dech. Zahledíte-li se tedy na jeho usměvavou, optimistickou tvář, nemějte pochyby o tom, že se díváte na budoucího premiéra Indie - země, které spolu s Čínou patří toto století.

Seriál Indie mezi tradicí a modernitou vysíláme v magazínu o světě Sedmý světadíl.