Nejhorší konec? Ležet v posteli a mít pocit promarněnosti, říká Bagarová a radí, jak mít dobré stáří
Vaše stáří a umírání bude takové, jaké máte vztahy s rodinou. O tom je přesvědčená Simona Bagarová, zakladatelka neziskové organizace Mila. Výzkum ale ukázal, že 65 procent lidí starších 45 let má se svými rodiči problematické vztahy a mnozí ani nevěří, že se to zlepší. „V záplavě dnešních informací a možností si nejsme schopní uvědomit, že život je i konfrontace s věcmi, které mi nevyhovují a které musím řešit. Stáří odsouváme,“ říká v Osobnosti Plus.
Dobré stáří přitom podle ní začíná už dobrou dospělostí. A vlastně i dětstvím, v němž sledujeme rodinné vzory, péči rodičů o nás i o starší příbuzné. „Dobré stáří znamená, že ho každý člověk může prožívat tak, jak si představuje. Ale nejsem si jistá, že se to děje,“ upozorňuje.
Čtěte také
V Česku se často mluví o takzvaném důstojném stáří. Co to znamená, to si ale Bagarová není jistá.
„Myslím, že důstojnost znamená, že se pořád cítím být tím člověkem, kým jsem byla celý život. A že je o mě pečováno tak, aby byly pořád naplňovány moje potřeby, aby byly dodržovány moje rituály. Abych se cítila, že pořád ještě žiju,“ zamýšlí se pro Český rozhlas Plus.
Leckdy tak bohužel stáří v Česku nevypadá. „Drtivá většina lidí chce dožít doma. Ale systém na to nereaguje úplně hezky. Nevzniká úplně dobrá síť terénních služeb, které by to lidem umožňovaly,“ připomíná zakladatelka organizace Mila.
Výstavba domovů pro seniory to podle ní nezachrání. „Tím neříkám, že domovy pro seniory jsou špatně. Pro spoustu lidí je to správné řešení. Ať už proto, že nemají jinou možnost, nechtějí být sami nebo nechtějí zatěžovat svoje blízké,“ vyjmenovává.
Bezmocně v posteli
Základem péče o starého člověka je podle Bagarové komunikace a respektování toho, co sám chce.
Čtěte také
„Často přitom máme tendenci se jako pečující přepnout do pohotovostního režimu, vše zorganizovat, vymyslet a naplánovat, abychom sami sebe uklidnili, že to máme pod kontrolou a udělali si čárku, že máme splněno. Při tom se ale zapomeneme někdy zeptat toho blízkého, co on by si přál. A to je strašně důležitá součást, nedělat z opečovávaného člověka jenom objekt,“ zdůrazňuje.
To nejtěžší totiž je ležet jako nemohoucí, nesoběstačný v posteli a mít pocit, že člověk něco nezvládnul, promarnil nebo dostatečně neprožil. „To je podle mě nejsmutnější představa, nejhorší možný konec, který člověk může mít,“ říká Bagarová a přiznává, že ona sama se bojí pocit, že se něčeho zbytečně bála nebo že na něco neměla odvahu.
Kdo se postará o lidi s demencí
Lidé se také bojí ztráty kognitivních schopností. V Česku ovšem podle odhadů, které uvádí i organizace Mila, bude v roce 2050 o milion seniorů víc než dnes a až trojnásobně vzroste počet lidí trpících demencí. A za bezmála dekádu, co se o tomto odhadu ví, se toho podle expertky mnoho nezměnilo.
Čtěte také
„Český systém na to nereaguje. Už dnes přitom chybí asi 3000 pracovníků v sociálních službách. Neexistuje žádná aktivní snaha dostat do tohoto oboru lidi a zlepšit pro ně pracovní podmínky. Nejenom že tedy bude nedostatek služeb, ale nebude ani dost lidí, kteří by se o potřebné starali,“ kritizuje a dodává:
„Klíčem není postavit domy, ale uvědomit si, že v nich někdo pracuje. Řešení musí být komplexní a kromě domovů pro seniory musí vznikat také terénní služba, která lidem umožní zůstat doma.“
Proč se pečující lidé cítí neviditelní? Proč lidé říkají, že si nepřejí, aby o ně pečovali vlastní potomci? Co ji naučila péče o umírajícího tatínka? A co ukazuje nová výstava v Institut blízkosti s názvem Dotkněte se péče? Poslechněte si Osobnost Plus.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
