Nejedlého (ne)slavná proměna

19. březen 2014

Píše se 1. březen 1936. Zanedlouho bude první československý prezident slavit své osmdesáté šesté narozeniny. V Československém rozhlase se ozve hlas profesora Zdeňka Nejedlého (10. 2. 1878 - 9. 3. 1962), který přispěchal s narozeninovou zdravicí...

0:00
/
0:00

"My komunisté nejsme nějakým jen dobovým zjevem... i my jsme zasazeni, a hluboko zasazeni, do celkového vývoje našeho národa... My čeští komunisté... jsme nejnovější fází tohoto vývoje našeho národa."

Když Zdeněk Nejedlý dopsal spis Komunisté - dědici velkých tradic českého národa (přednáška pronesená v Socialistické akademii 18. 2. 1946), těžko by v něm někdo hledal autora nedokončené monografie o Tomášovi G. Masarykovi, kterou rozepsal ještě před 2. světovou válkou. V té době totiž soudruh Nejedlý více než z "objektivních pravd", vycházel z politického přesvědčení, které se mu stalo (ovšem nejen jemu) jedinou vírou.

Také jeho psychický stav zhoršovaly ani ne tak výčitky svědomí z ospravedlňování komunistických praktik, ale strach. Sovětský velký bratr byl všudypřítomný a ohrožení bylo dusivé. Důkazem toho, že mu funkce ministra školství, věd a umění, smíšená se strachem z mocných, provrtala duši, je následující archivní ukázka ze září roku 1948...

O Zdeňku Nejedlém jsme hovořili v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 1. 2. 2008.

autor: Petr Mančal
Spustit audio