Nejde o to žít co nejdéle, ale co nejkvalitněji, říká o honu za dlouhověkostí biolog Petr

Hon za dlouhověkostí je podle biologa Jaroslava Petra něco, o co usilovaly i staré kultury. (Ilustrační foto)
Hon za dlouhověkostí je podle biologa Jaroslava Petra něco, o co usilovaly i staré kultury. (Ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Proč lidstvo stále ještě neobjevilo to, po čem odjakživa pátrá, tedy elixír mládí? Je vůbec možné zastavit proces stárnutí? A dočkáme se přeci jen jednou omlazovací pilulky?

„Donedávna jsme považovali stáří za přirozený a nezvratný proces. Ale stále častěji zaznívají hlasy, že stáří a stárnutí je nemoc, a vyzývají k jejímu léčení,“ uvedl v pořadu Leonardo Plus biolog Jaroslav Petr.

Proces stárnutí probíhá na mnoha úrovních. „Stárne dědičná informace, ovlivňují nás chemické látky, kosmické záření a další radiace, záleží také jakou vedeme životosprávu. To vše ovlivňuje, jestli se dědičná informace poškodí, naše buňky ji stihnou spravit a jak dobře to provedou.“

S dědičnou informací jsou ale další problémy. „Chromozomy si můžeme představit jako tkaničku, která, aby se neroztřepila, má na konci tzv. telomery. Ty říkají, kde chromozom začíná a končí, aby se buňka v dědičné informaci vůbec vyznala.“

Vědci ukázali, že když vezmete dvouletou myš, která vykazuje všechny příznaky stárnutí... a díky genetickému zásahu zlikvidujete stařecké buňky, myš doslova omládne. Uleví se jí od těchto darmožroutů, sanescentních buněk, obnoví se pružnost cév, srdce pookřeje a tak dále.
Jaroslav Petr

S každým dělením buňky se u nového chromozomu tvoří nová telomera, která je s každým dělením o něco kratší, až se dostane do stavu, kdy je velmi krátká.

„Taková situace je pro buňku velmi kritická, protože nebude vidět, kde začíná a končí a chromozomy mohou začít splývat dohromady, lámat se, znova se spojovat a začne vznikat obrovský chaos, který obvykle končí rakovinným bujením.“

Buňka sama pozná, že se dostala na onu kritickou mez délky telomery a většinou zastaví své dělení tím, že sama sebe zničí. „Ale v organismu savců některé takové buňky zůstávají. A vědci se teď soustředí na to, že nám přibývá těch buněk, které nejsou schopné plných životních funkcí, ale zároveň samy sebe nesprovodily ze světa.“

Objevení tohoto mechanismu je zajímavé a samozřejmě, že farmaceuti dnes pracují na látkách, které budou mít podobný efekt, ale budou prosté nežádoucích vedlejších účinků... Někdo říká, že nemusíme ani čekat dlouho, třeba pět let. Ale to tvrdí šéfové firem, které vyvíjejí léky a potřebují investorům dát optimistické avízo, že je výzkum na dobré cestě.
Jaroslav Petr

„Tyto sanescentní čili stařecké buňky organismus vyčerpávají. Pořád berou živiny, potřebují kyslík, ale nic nedělají,“ vysvětlil Petr.

Také proto se dnes zkoumají intenzivně látky, kterým se říká senolytika. „Ty jsou schopné zabíjet přednostně sanescentní buňky... Senolytika ani nemusí fungovat stoprocentně... Zároveň bychom je nemuseli brát pořád, stačilo by jednou za rok projít senolytickou kůrou, protože mají samozřejmě nežádoucí účinky, které jsou široké a závažné.“

Klíčová otázka je, jestli je rozumné lidský život prodlužovat

Prodloužení života je odvěké lidské přání. „Najdeme jej ve starých bájích v Japonsku, na Havajských ostrovech a všude jinde... Nejrůznější kultury toužily po tom najít elixír mládí.“

„Klíčová je otázka, jestli je vůbec rozumné lidský život prodlužovat. Nemyslím si, že by pak dramaticky stoupl počet obyvatele Země, protože ve chvíli, kdy lidé budou mít před sebou třeba 500 let života..., tak mnozí ani nebudou chtít mít děti, protože potomky máme proto, aby tady po nás něco zbylo.“

Experimenty na octomilkách, myších, ale i na opicích dokazují, že když dojde k takzvané kalorické restrikci, tedy že s potravou nepřijímáme tolik energie,... tak jde o velmi účinný recept na prodloužení života... Má to svou logiku: zpracování látek z potravy zaměstnává mitochondrie, což je špinavý provoz, protože vzniká spousta odpadních produktů, volných kyslíkových radikálů, které jsou schopné poškozovat buněčné membrány, ale i DNA.
Jaroslav Petr

Biolog považuje za důležitější otázku po kvalitě života. „Když budeme třeba žít do 120 let, tak v jakém stavu? Je to život, nebo přežívání? Řada lékařů a bioetiků říká, abychom se soustředili na to, aby se lidé dožívali věku třeba 90 roků, ale důstojně, nebyli odkázáni na pomoc druhých a nebyli postiženi mentálně, například Alzheimerovou chorobou.“

„Kvalita života je zase to, v čem by senolytika mohla pomoci. Ukazuje se, že by stačilo jen třeba píchnout je do kloubů, aby se člověku, který má těžkou artrózu kolenou, ulevilo a klouby se omladily,“ shrnul budoucí farmaceutické výhledy biolog Jaroslav Petr.

Existuje gen dlouhověkosti? Která zvířata jsou šampióny dlouhověkosti a proč? Budeme někdy umět omladit i nervové buňky? Poslechněte si celé Leonardo Plus s biologem Jaroslavem Petrem a porodníkem Pavlem Caldou!

Spustit audio
autoři: Markéta Ševčíková, Ondřej Čihák

Související