Nej sestra roku je i nej mámou. Přijala změnu pohlaví svého dítěte

Paní Ivana uspěla v soutěži Nej sestřička 2018. Z náchodského finále si přivezla metu nejvyšší. „Když tam vyslovili moje jméno, a ještě teď mi z toho chodí mráz po zádech, tak se mi rozklepaly kolena a vyschlo v ústech.“

Nej maminka

Porodní asistentka Ivana Lelkesová má doma dva syny, staršímu je pětadvacet, mladšímu šestnáct. Na otázku, jestli netoužila po holčičce, odpověděla. „Já jsem si toho užila, s holčičkou. Můj mladší syn Tobi totiž býval holčičkou, je trans,“ přiznává paní Ivana. „Asi v jedenácti letech za mnou přišel a povídá, že něco není v pořádku, že se cítí jako kluk. V prvé řadě je to šok, ale ne proto, že bych se zlobila, ale proto, že jsem si uvědomila, jak těžké to v životě bude mít.“

„Řekla jsem jí, že ji mám ráda jako holčičku a budu ji milovat jako syna. Jeli jsme do Prahy za paní doktorkou Fifkovou, která je takovým andělem, který mě drží nad vodou. Teď jsme na hormonální léčbě. Tobi se mění, tvář se mu mění. Když ale v sobě našel tu odvahu, pustil to ven, tak mu prostě musíme pomoct. Musíme.“

Reakce okolí

Jak to přijalo okolí? „Vždy vás může něco zarazit, to ano. Ale třeba náš taťka, je mu sedmdesát let, tak to přijal skvěle. Okamžitě si to nastavil a mluví s Tobim skvěle. Vždycky mu řekne: nazdar chlape, jak se máš? Tyhle děti v tom období, kdy jim to dojde, mají strašně málo sebevědomí.“

„Mamka to přijala hůř, těžko se s tím srovnává, ale jsme na dobré cestě.“

Studium a ubytování v Jihlavě

Syn paní Lelkesové studuje v Jihlavě a v krajském městě také bydlí na internátě. „Původně jsme to měli dohodnuté v ulici Matky Boží na církevním internátu, vše proběhlo v pořádku, byl přijat. Týden před nástupem nám ale napsali dopis, že s ním nepočítají, což mě dost naštvalo,“ dodala s tím, že se situace nakonec vyřešila. „V ulici Karolíny Světlé nám nakonec vyšli vstříc, syn žije na klučičím patře. Dobří lidé jsou.“

Celý rozhovor si poslechněte v přiloženém audiu.