Nefotím portréty, ale tváře lidí, říká známý fotograf Pinkava
„V podstatě mě fotografování známých lidí nezajímá. Mám pocit, že jsme přece všichni už byli asi milionkrát někým vyfoceni, a tak v tom nevidím smysl. Zatímco já fotím s tvářemi, jak tomu říkám. Snažím se, aby ti lidé vytvářeli message. Aby to byla výpověď o něčem obecnějším než jen portrét konkrétního, třeba i známého člověka,“ říká světově uznávaný fotograf Ivan Pinkava.
Zároveň přiznává, že občas si i ze své ješitnosti známé tváře nafotí, spíš to je ale apendix jeho práce, ne gró.
Čtěte také
„Vždy jsem v tom ale měl nějakou míru fascinace člověkem, který mi byl schopen něco dát – rozhodně nemusí jít o nějakého intelektuála, vždyť jím ani já nejsem, ale musí tam být něco, kdy si uvědomíte, že je něčím zajímavý. Třeba svým příběhem nebo způsobem uchopování věcí. A kontakt s ním je vlastně sexy.“
„Vždyť to znáte: Když potkáte někoho, kdo je nějak nosný tím, co vám přináší, tak je to prostě radost,“ upřesňuje.
Na tvářích ho tak přitahuje, pokud prozrazují nějaký vnitřní konflikt. „A to je vlastně téma celého umění. Protože v momentě, kdy budete tvořit obrazy, které v sobě nesou rozpor, stává se z toho buď neživotná věc, nebo se rovnou můžete propadnout ke kýči případně ke zbytečnosti. Každý obraz by přece měl ve vás něco otevírat, abyste se tázali. A tvář, která něco takového v sobě nemá, tak ani nevím, proč bych se jí měl zabývat,“ dodává fotograf.
Ivan Pinkava také říká, že dobré umění v nás vyvolává touhu něco tvořit a krása nebo pomíjivost na jeho snímcích nás mají k lecčemu vybízet. To už si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Petra Viziny.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
