Nefotím portréty, ale tváře lidí, říká známý fotograf Pinkava

25. duben 2023

„V podstatě mě fotografování známých lidí nezajímá. Mám pocit, že jsme přece všichni už byli asi milionkrát někým vyfoceni, a tak v tom nevidím smysl. Zatímco já fotím s tvářemi, jak tomu říkám. Snažím se, aby ti lidé vytvářeli message. Aby to byla výpověď o něčem obecnějším než jen portrét konkrétního, třeba i známého člověka,“ říká světově uznávaný fotograf Ivan Pinkava.    

Zároveň přiznává, že občas si i ze své ješitnosti známé tváře nafotí, spíš to je ale apendix jeho práce, ne gró.

Čtěte také

„Vždy jsem v tom ale měl nějakou míru fascinace člověkem, který mi byl schopen něco dát – rozhodně nemusí jít o nějakého intelektuála, vždyť jím ani já nejsem, ale musí tam být něco, kdy si uvědomíte, že je něčím zajímavý. Třeba svým příběhem nebo způsobem uchopování věcí. A kontakt s ním je vlastně sexy.“

„Vždyť to znáte: Když potkáte někoho, kdo je nějak nosný tím, co vám přináší, tak je to prostě radost,“ upřesňuje.

Ivan Pinkava - Chlapec se slunečnicí

Na tvářích ho tak přitahuje, pokud prozrazují nějaký vnitřní konflikt. „A to je vlastně téma celého umění. Protože v momentě, kdy budete tvořit obrazy, které v sobě nesou rozpor, stává se z toho buď neživotná věc, nebo se rovnou můžete propadnout ke kýči případně ke zbytečnosti. Každý obraz by přece měl ve vás něco otevírat, abyste se tázali. A tvář, která něco takového v sobě nemá, tak ani nevím, proč bych se jí měl zabývat,“ dodává fotograf.

Ivan Pinkava také říká, že dobré umění v nás vyvolává touhu něco tvořit a krása nebo pomíjivost na jeho snímcích nás mají k lecčemu vybízet. To už si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Petra Viziny.

Ivan Pinkava, Revelation (2009)
autoři: Petr Vizina , lup
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.