„Nedělej blbosti,“ říkají Obamovi poradci na zahraniční politiku

3. červen 2014

Po pěti letech a dalším půlroce v nejvyšší funkci má americký prezident Barack Obama vlastní doktrínu zahraniční politiky. Poradci Bílého domu ji shrnují do krátké věty „nedělej blbosti“.

Komentátor deníku Washington Post přidává přehled doktrín Obamových předchůdců. Franklin Roosevelt chtěl, aby lidé na celém světě měli svobodu slova, přesvědčení a vyznání, aby se osvobodili od strachu a aby je netrápil nedostatek.

Rooseveltův nástupce Harry Truman se postavil proti dalšímu rozšíření komunismu v Evropě. Jimmy Carter byl odhodlán použít sílu, aby bránil americké zájmy v Perském zálivu. Ronald Reagan se snažil zatlačit komunismus tím, že podporoval bojovníky za svobodu. George Bush mladší podporoval růst demokratických hnutí a institucí jako protilék čelící radikalismu. Jeho nástupci Baracku Obamovi stačí, aby nedělal blbosti.

Jako každá doktrína zahraniční politiky má i ta Obamova řadu následků. Prezident nejdříve vyzval syrského diktátora Bašára Asada, aby odstoupil a pak neudělal téměř nic, aby se to stalo. Obama nejdřív nakreslil červenou čáru proti použití chemických zbraní, a když je Asad opravdu použil, Obama proti tomu neudělal vůbec nic a tím potvrdil Asadovo právo vládnout.

Čtěte také

Obama nejdříve zahájil válku, která odstranila libyjský režim, a pak se Američané nepodíleli na poválečné obnově Libye, což vedlo ke vzniku dalšího útočiště teroristů. Spojené státy nakonec neuzavřeli dohodu s iráckou vládou o postavení svých ozbrojených sil, přestože by taková smlouva pomohla stabilizovat velmi důležitou zemi na Blízkém východě.

Američané si zbytečně odcizili kanadského spojence, protože z politických důvodů odmítli schválit výstavbu ropovodu Keystone, který měl vést z kanadské provincie Alberty do rafinerií v Nebrasce. Americká vláda otrávila ovzduší svých vztahů s Izraelem, když se dožadovala, aby zastavil výstavbu židovských sídlišť v Palestině. Do Afghánistánu poslal posily a současně vyhlásila datum jejich stažení svých ozbrojených sil, čímž posílila odpor nepřítele, který od té doby čekal, až Američané odejdou.

Americký prezident Barack Obama ve West Pointu

Předností Obamovy doktríny je jednoduchost, ale chybí jí jasnost, co má vlastně znamenat. „Každá země, ať nám přeje dobré i zlé, by měla vědět, že neděláme hlouposti!“ Tato mdlá slova, která by nenapsal ani začátečník při studiu rétoriky, je těžké tesat do mramoru, a už vůbec nemohou inspirovat zemi s ochablými ambicemi.

Tato zahraniční politika přirozeně vyústila v projevu, který měl nedávno prezident Obama na vojenské akademii ve West Pointu. Hlava státu neinspiruje, nepřesvědčuje, ale jenom se ospravedlňuje. Jeho svět je místo, kde si vybírá mezi neuváženými extrémy. Správnou odpovědí není prosazování amerických hodnot ani obrana amerických zájmů. Svět a Američané mají jen důvěřovat Obamovu vyváženému úsudku.

Čtěte také

Amerika nenapadne ani neobsadí, jak mnozí doufají, jakoukoli zemi na světě, aby jí vnutila svou imperiální vůli, a Američané nezalezou do jaderných bunkrů a nebudou tam žít jako krtci. Místo toho budou jednat rozumně a umírněně, a použijí sílu, jen když se na tom všichni shodnou. A vyvarují se morálních póz vůči syrským uprchlíkům a uneseným nigerijský dívkám.

Tato čistě negativní doktrína zahraniční politiky hlásá, že Amerika nebude nepředpokládat, že každý problém má vojenské řešení. Spojené státy se podle ní nepustí do vojenských dobrodružství ani nenapadnou žádnou zemi, jen aby nevypadaly jako slabé. Něco takového je především metoda, jak se ospravedlnit a zároveň zkarikovat všechny kritiky.

Ruský prezident Vladimir Putin se svým americkým protějškem Barackem Obamou

Prezidentův postoj se dá krátce vyjádřit větou, že lidé, kteří si myslí, že jsem slabý, chtějí válku. Když toto východisko přijmete, Barack Obama je mimo jakoukoli kritiku. Tento přístup také rétoricky odvádí pozornost od jiných, pozitivnějších, ale nezdařených podniků zahraniční politiky. Obama nechce z pochopitelných důvodů mluvit o novém začátku na Blízkém východě, ani o resetu vztahů s Ruskem, ani o bodu obratu v Asii, kde Čína odhalila prázdnotu tohoto výrazu.

Argumenty, které zazněly ve West Pointu, v úzkém politickém smyslu prezidentovi prospívají, ale zároveň ukazují, že největší zastánci Obamovy zahraniční politiky jsou pouzí patolízalové. Doktrína, která tvrdí, že je třeba se vyhnout riziku, se dá ospravedlnit jen v případě, že vede k minimalizaci globálních problémů.

V takovém případě by role prezidenta nestála za řeč. Byla averze vůči riziku během syrské krize vůbec k něčemu dobrá? Pomohla odradit Rusko od jeho touhy po dobrodružství? Může postačit ve vztazích s Čínou, která stále sílí?

A právě tady je nejvážnější problém Obamovy doktríny. Její bezvýraznost je už zřejmá vůdčím politikům na celém světě. Když se rozhodují, co podniknou, mají jen menší sklon důvěřovat Spojeným státům nebo se jich bát. Právě není tato doktrína nic menšího než světový skandál.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Jan Černý
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.