Nebyl jen „Ušaté torpédo“, které zlikvidovalo Ježíška. Jak hlubokou stopu v dějinách zanechal dělnický prezident Zápotocký?
Byl možná lidový, ale nikoliv lidský, připomíná historik Michal Stehlík. Autor rozsáhlé životopisné publikace s názvem Zápotocký – Příliš mnoho životů je hostem pořadu Ex libris.
Zatímco v paměti se nám možná zachovala ironická Zápotockého přezdívka a také populární rozhlasová nahrávka, na které vysvětluje, že Ježíšek zestaral a po sovětském vzoru teď československým dětem nosí dárky Děda Mráz, Zápotockého život a s ním i podíl na dějinném vývoji byl daleko bohatší.
Čtěte také
„Sociální demokrat. Komunista. Revolucionář. Odborář. Rétor. Vězeň. Předseda vlády. Prezident. Autor. Syn. Manžel. Otec. Životní osudy Antonína Zápotockého, rozpřažené mezi léta 1884–1957, se prolínají všemi klíčovými momenty našich dějin první poloviny 20. století,“ přibližuje Zápotockého ve své knize Michal Stehlík.
A na úvod shrnuje, kde všude pátý československý prezident zanechal ve 20. století svoji stopu:
„Vzestup politiky sociální demokracie a síla dělnického hnutí, první světová válka, vznik republiky a následné sociální napětí. Založení a etablování komunistické strany včetně její bolševizace po roce 1929 pod vedením Klementa Gottwalda a jeho skupiny. Krizové roky 1938 a 1939, pro některé exil, pro jiné odboj, pro Zápotockého několik let věznění v koncentračním táboře.“
Lidový, ale ne lidský
Jeho „hvězdná léta“ pak nastala po roce 1945: „Obrovská vina znárodnění, socializace, politicky systém Národní fronty s nesmírně silným vlivem odborového hnutí, únorový komunisticky převrat, nastolení diktatury, největší brutalita revolučních let do roku 1953, částečné uvolnění a první náznaky kritiky kultu osobnosti.“
„Těmito uzlovými body prochází Zápotocký ve více či méně významných rolích aktéra i diváka, hybatele, či přinejmenším výkonného spoluhybatele,“ uvádí Stehlík.
Zápotocký, který šéfoval odborům, je dodnes vnímán jako jakýsi táta pracujících, jako politik, kterému nebyl vlastní tvrdý a radikální postup spojený třeba s Klementem Gottwaldem. Je to vnímání do značné míry neoprávněné. Zápotocký opakovaně prokázal, že sice byl lidovým politikem, ale že v jeho činech najdeme jen málo lidskosti.
Muž, který byl nepochybně velmi pracovitý a upřímně věřící v to, co prosazoval, byl v zájmu těchto ideálů ochoten zajít až do krajnosti, sáhnout k násilí. Zásadně se tak spolupodílel na komunistické diktatuře, která se v Československu dostala k moci.
Jak vidí Antonína Zápotockého autor jeho životopisu, si poslechněte v Ex libris Ondřeje Housky, jehož hostem byl Michal Stehlík.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
