Nebyl bych překvapený, kdyby Trump vyhrál další volby, říká Bohdan Pomahač

11. srpen 2018

„Být lékařem je úžasné povolání. Takový bankéř nikdy nedostane pocit, který dostáváme my, díky vztahu s pacienty, skoro každý den,“ říká o své profesi host Osobnosti Plus, plastický chirurg Bohdan Pomahač.

Odvahu vydat se do Spojených států a snažit se ve svém oboru prosadit získal lékař, který žije i pracuje už čtvrt století v Bostonu, během studií. „Určitě to nebylo na základní škole, tam si člověk nesmírně nevěřil,“ vysvětluje třetí plastický chirurg na světě, který dokázal úplnou transplantaci lidského obličeje. Na střední škole vynikal jako šachista a to mu dodalo sebedůvěru.

„Myslím, že je důležité pro děti nebo mládež, aby si našly něco, kde cítí, že jsou v tom opravdu dobré. Nemusí být vynikající nebo mistři světa. Ale sebevědomí přijde s tím, co zjistí, že mají a dovedou,“ říká.

Plasitcký chirurg Bohdan Pomahač se narodil 8. března 1971 v Ostravě. Po ukončení střední školy na Wichterlově gymnáziu odešel studovat Lékařskou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Už během studia byl na stáži v Bostonu v Massachusetts, kam se také hned po absolvování univerzity vydal pracovat a kde nastoupil do nemocnice Brigham and Women's Hospital. Vedl tým provádějící první úplnou transplantaci obličeje v USA,  která byla zároveň celosvětově třetí. V roce 2012 mu Česká transplantační nadace udělila cenu za rozvoj transplantační medicíny. V roce 2014 převzal od Nadačního fondu Neuron na podporu vědy Cena Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína. V roce 2015 získal státní vyznamenání Medaili Za zásluhy.

Tvrdá práce, cíl a náhody

Moderátorku zajímá, jestli rozhodnutí o odchodu z rodné země bylo pro lékaře těžké. „Tehdy ne. Tehdy mi to připadlo jednoduché. Samozřejmě teď, když se na to dívám zpětně, myslím, že je to šílené. S odstupem času vidím, kolik věcí se stalo náhodně. Samozřejmě se člověk snaží dělat co nejlepší práci. Ale přesto je spousta náhod, které se musí stát a které jsou mimo jeho kontrolu,“ uvádí.

Zvednout ruku a nebát se trapnosti

Světoznámý chirurg navazuje na téma a konfrontuje rozdíl školství i přístupu k individualitě. „Člověk si musí věřit, že je schopen a ochoten pracovat tvrdě. A musí věřit v sebe, že je schopen něčeho dosáhnout. Pokud bych to neměl, tak bych tam asi ani nejel,“ pokračuje a dodává:

„Myslím, že to je rozdíl, který můžete trochu vidět mezi Českem a Spojenými státy, kde se sebevědomí buduje už v dětech, už od mládí a je to forma výuky. Kdežto tady si člověk musel být stoprocentně jistý, než tu ruku zvedl, že ví odpověď na nějakou otázku, jinak by se víceméně ztrapnil. Tam se hlásí, když jsou zapojeni, když je to baví, je to forma komunikace, kde nikdo není potrestaný, necítí se trapně a není problém se projevit.“

Jsem určitě Čech, ale domov mám už 25 let v Bostonu.
Bohdan Pomahač

Návrat ke kořenům

Dojemně Bohdan Pomahač hovoří o své návštěvě ostravského gymnázia, kde před lety odmaturoval a kam se vrátil k diskuzi se současnými studenty. „Byl jsem rozechvělý. Díky vzpomínkám a kořenům. Od maturity jsem tam nebyl. A studenti gymnázia jsou publikum, které okamžitě odpovídá, reaguje, takže je to pro mě daleko příjemnější, ale také citlivější záležitost, než je nějaké profesionální interview, i kdyby o něj žádala světoznámá stanice,“ říká chirurg.

O Trumpovi

Během rozhovoru se dotýká host Osobnosti Plus také politické situace. „Řekl bych, že je to forma nejvyšší demokracie, když se člověk, jako je Donald Trump, stane prezidentem. Je to úloha daleko jiná a daleko mocnější, než se stát například českým prezidentem. Je nejvyšším šéfem exekutivy, takže má obrovskou moc. Ale zároveň si myslím, že je to test systému, nakolik a co je schopné fungovat. Musím říct objektivně, že řada věcí v práci, kterou zatím odvedl, je docela rozumná. Ale ta další je samozřejmě totálně zoufalá. Myslím, že se projeví až historicky, jakým způsobem byl schopný svou pozici zvládnout. Nebyl bych ale překvapený, kdyby vyhrál další volby,“ dodává.

Cokoli je lepší

Lékař hovoří také o tom, jak se jeho pacienti vyrovnávají s deformací tváře, respektive s tváří cizí a novou. „Překvapivě to nebyl u žádného z osmi pacientů problém. Asi díky tomu, že momentálně vybíráme pacienty, kteří mají naprosto nejhorší, katastrofické poranění obličeje a žijí mnohdy celou řadu let s deformitou. První pacient nám řekl: Pro mě je jakýkoli obličej lepší, než to, co mám teď. Takže jejich tolerance je extrémní také díky tomu, jak zoufalý život mají před transplantací,“ podotýká.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Dozvíte se, kdy se Bohdan Pomahač v USA poprvé dostal k pacientovi, jestli se jeho dcery cítí více Češkami nebo Američankami, nebo jaká byla jeho nejtěžší operace a jak se na ně vlastně trénuje.

autoři: Barbora Tachecí, Kateřina Chvátalová

Související