Nebudeme stranou jednoho muže. Chci mladým „držet žebřík“, říká Bělobrádek před sjezdem KDU-ČSL

Mezi kandidáty do vedení nefigurujete. Kandidát na předsedu Jan Grolich s vámi ve vedení nepočítá, nebo o to už nestojíte?

Já jsem se prvním místopředsedou před dvěma lety stal, protože vznikla taková situace na sjezdu. Já jsem ty ambice neměl. Jsem v pozici člověka, který díky svým zkušenostem spíše chce pomáhat zezadu, držet žebřík těm novým, kteří půjdou vzhůru.

Čtěte také

Je čas na změnu. S Janem Grolichem přineseme na politickou scénu nový svěží vítr, věří stávající předseda KDU-ČSL Marek Výborný

Já ty ambice nemám a jsem rád, že se objevili kvalitní, v mnohých případech mladší kandidáti, kteří mají energii, sílu, chuť, i kompetenci ve vedení strany být.

Má podle vás Jan Grolich recept na to, jak překonat, že v průzkumech veřejného mínění se vaše strana stabilně pohybuje kolem dvou až tří procent?

Důležité jsou výsledky a to, jak to dopadne. Já v to věřím, doufám v to. Myslím si, že schopnosti určitě má a že tu šanci určitě má, ale uvidíme, jak to celé dopadne.

Situace není vůbec jednoduchá, politický střed je poměrně přeplněn. Na druhou stranu si myslím, že KDU-ČSL je pořád unikátní strana, která má za sebou nejenom historii, ale i budoucnost. a Jan Grolich určitě může být tím člověkem, který to u kormidla povede správným směrem.

Spolu jako jistota

Jan Grolich říká: „Musíme přestat přemýšlet nad tím, jak překonat pět procent a jak se na někoho nalepit.“ Uznal byste, že takhle jste dosud jako lidovci uvažovali?

V některých případech ano. Obzvláště v posledních volbách bylo jasné, že pro nás je velmi důležité a strategické kandidovat v koalici Spolu nikoliv jen proto, aby tady byl silný subjekt, který je schopen konkurovat dominantnímu hnutí ANO, ale i proto, že to pro nás byla jistota, že v Poslanecké sněmovně usedneme.

Čtěte také

iROZHLAS

Lidovci v Ostravě hledají cestu ze dna. Stejně jako před 16 lety hrají o to, aby se nestali ‚pozůstalými‘

Naprosto souhlasím s tím, že pro nás je důležité, abychom byli tak silní, abychom se mohli rozhodovat. To znamená, že budeme mít jistotu, že se do Sněmovny dostaneme, a potom teprve budeme se pouze rozhodovat na základě toho, jestli je koalice Spolu strategická pro celou Českou republiku, nejenom pro KDU-ČSL jako stranu.

To znamená, že prioritní variantou pro vás není spolupráce v koalici Spolu?

Ne, to jsem neřekl. Říkám, že apriorní pro nás je, abychom byli schopni kandidovat samostatně a uspět. To ostatní je potom otázka svobodného strategického rozhodnutí.

Já myslím, že ta spolupráce dává smysl, ale to samozřejmě nezáleží jenom na nás, záleží to na mnoha jiných okolnostech. Pochopitelně, že když budeme mít v průzkumech 25 procent, tak je otázka, jestli s někým koalovat.

I takové ambice máte s hejtmanem Grolichem v čele?

V roce 2012 jsem sám říkal jako tehdejší předseda, že bych si rád postavil jednobarevnou vládu KDU-ČSL. Na otázku, jestli si myslím, že někdy KDU-ČSL vyhraje volby, jsem řekl, že je to samozřejmě otázka času. Myslím si, že to dává smysl.

Kompetence vs. dohoda

Jan Grolich také říká, že musíte přestat být stranou pozměňovacích návrhů, ale musíte mít reálnou ekonomickou kompetenci. Vidíte to stejně?

Samozřejmě. Od ekonomiky se odpichuje mnoho dalších věcí, protože když máte dostatek peněz, aniž byste se nutně měli zapotřebí se zadlužovat, tak můžete ty peníze potom dávat na zvyšování životní úrovně, ochranu životního prostředí, sociální podmínky, zdravotnictví, dopravu, celý rozvoj společnosti. Od toho se to samozřejmě odvíjí.

Takže mít ekonomickou kompetenci – představu národohospodářské strategie nejenom na čtyři roky, ale na dlouhodobou systematickou práci, na dlouhodobou systematickou komunikaci mezi státem a podnikatelským sektorem – je, myslím, správně.

Jak se stalo, že jste o vaši ekonomickou kompetenci přišli, když bývaly časy, kdy lidovci měli svého ministra financí (Miroslava Kalouska, pozn. red.)?

To se stalo pouze jednou za posledních 35 let. To byla spíš taková výjimka, byla to i otázka nějaké politické dohody. My jsme měli různé ministry na různých pozicích. To, jaká je dohoda, když se sestavuje vláda, často nehovoří o tom, jakou máte kompetenci.

Strana jednoho muže?

Vzhledem k tomu, jakou má Jan Grolich podporu ze strany krajů a že nemá protikandidáta, směřujete k tomu, že budete stranou jednoho muže?

To, že zatím je podpora z krajských konferencí a že je zatím nahlášen jenom jeden kandidát, ještě neznamená, že to tak bude. Je běžné, že na sjezdech přímo – a je to právo delegátů – může být nominován někdo další.

Kandidátů může být celá řada a nedá se to úplně vyloučit. Já o nikom nevím, ale před dvěma lety jsem taky o mnohých nevěděl, že nakonec budou kandidovat. Vyloučit to rozhodně nelze.

Čtěte také

iROZHLAS

Grolich v unikátní pozici. K převzetí KDU-ČSL míří dlouhé roky, strana mu už dopředu leží u nohou

To, že ta podpora (Grolichova, pozn. red.) je na krajských konferencích, ještě neznamená, že bude mezi delegáty. Stejně tak ještě uvidíme, jak celá ta situace dopadne. Stranou jednoho muže rozhodně nebudeme, to lidovci v podstatě nikdy nebyli a ani nikdy nebudou.

My jsme demokratická, klasická strana, která má svoji hierarchii, svoje orgány. To, že se zřejmě změní stanovy, abychom trochu zjednodušili strukturu, je jasné. Že dochází ve straně za posledních sto let k vývoji, to je přirozené.

Co byste Janu Grolichovi ve funkci předsedy strany, kterým se velmi pravděpodobně stane, poradil? Ptám se vás jako někdejšího nejdéle sloužícího polistopadového předsedy lidovců.

Poradím mu, když o radu bude stát. Já jsem v pozici dědy na výměnku, který sedí a mluví jen, když je tázán, a rozhodně nehodlá pokřikovat po mladých, že za nich se to dělalo takhle. Ale myslím si, že zkušenost v různých věcech tady je a pokud o to bude stát, tak samozřejmě jsem připraven.

Já si myslím, že důležité je, aby neztratil kontakt s realitou. Mnohým politikům se stává, což je nejnebezpečnější, že ztratí soudnost. Takže aby se obklopil lidmi, kteří mu nebudou pouze kývat, aby nebyl v nějaké bublině, aby byl schopen sebereflexe.

Myslím si, že také musíme vědět, že určitě udělá nějaké chyby. Ty udělá každý a je to zcela přirozené. Je jenom potřeba, aby se z nich dokázal poučit a aby měl kolem sebe lidi, kteří mu budou schopni ty chyby analyzovat a poradit mu, jak z toho ven.