Neandrtálci měli velké oči. A doplatili na to
Důvod, proč vymřeli neandrtálci, může souviset s velkýma očima.
Neandrtálcům přinesly lepší zrak, ale omezily jejich duševní kapacitu.
Tým britských vědců pod vedením Roberta Dunbara z Oxfordské univerzity srovnával lebky třinácti neandrtálců a dvaatřiceti anatomicky moderních lidí. Výsledky prokázaly, že lebky neandrtálců mají větší oční důlky než lebky moderních lidí. Neandrtálci tedy měli větší oči, než jaké máme my. Vědci se domnívají, že tento rozdíl je daný odlišným prostředím obou druhů. Neandrtálci žili v zachmuřené Evropě a Asii, zatímco anatomicky moderní lidí se vyvíjeli v Africe s lepšími světelnými podmínkami.
Větší oči neandrtálců tak mohou být adaptací, která usnadňovala vidění v mdlém světle vyšších zeměpisných šířek. To si však zřejmě vybralo svou daň. Primáti, kteří mají velké oči, mají také obvykle velkou část mozku, která zpracovává vizuální informace. Je pravděpodobné, že u neandrtálců to bylo podobné. To by pak ale znamenalo, že na vývoj čelních laloků zbylo méně místa než v mozku anatomicky moderních lidí, u kterých byl zrakový systém skromnější. Další kapacitu navíc sebralo ovládání většího těla neandrtálců, které se vyvinulo jako adaptace na chladné prostředí.
Čelní laloky jsou oblastí mozku, která souvisí s duševní činností a sociálními interakcemi. Menší čelní laloky naznačují, že neandrtálci nebyli schopni žít v tak velkých skupinách jako anatomicky moderní lidé – prostě proto, že na to jejich mozek neměl dostatečnou kapacitu. Robert Dunbar odhaduje, že tlupy neandrtálců mohly mít kolem 115 členů, tlupy moderních lidí asi 150. Na konci doby ledové, kdy se měnily podmínky prostředí, to mohlo sehrát významnou roli. Mozek, který byl více orientovaný na zpracování vizuálních informací, navíc omezoval vývoj inovací, které usnadňovaly přežití (kupříkladu jehel a šatů). Podle vědců je docela dobře možné, že právě život v menších skupinách a nedostatek inovace byly faktory, které nakonec zvrátily osud v nepřízeň neandrtálců.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.